Zvažujete, že si k vašemu stávajícímu parťákovi pořídíte ještě jednoho? To je to nejlepší, co můžete udělat – druhý pes do domu, Bůh do domu. Nemusí to ale být tak jednoduché, jak si možná představujete. Často se stává, že mezi čtyřnohými spolubydlícími vznikne rivalita a proces sžívání se protáhne na několik týdnů či měsíců.
Co obnáší druhý pes a proč nevěřit mýtům?
Pořídit si druhého psa může být skvělý nápad, ale je k tomu potřeba ten správný důvod. Pokud si říkáte věty jako…
- „Náš Fido se nudí, potřebuje kamaráda.“
- „Budou se bavit sami a nám ubyde práce.“
- „Psi si to mezi sebou vždycky nějak vyřeší.“
…pravděpodobně vás překvapí, že realita vypadá trochu jinak.
Mýtus č. 1: Druhý pes vyřeší problémy toho prvního
Pokud váš stávající pes štěká z nudy, ničí věci nebo přehnaně reaguje na každý zvuk za dveřmi, nový pes tyto problémy nevyřeší. Spíš je s velkou pravděpodobností zkopíruje. Psi se od sebe učí, a to platí jak pro žádoucí chování, tak pro to nežádoucí. Štěkající pes v domácnosti vychová dalšího štěkače. Destruktivní pes ukáže nováčkovi, co se dá dělat s vašimi bačkorami.
Než si tedy pořídíte druhého psa, raději vyřešte problémové chování toho prvního. Jinak se potíže pouze znásobí.
Mýtus č. 2: „Psi si to mezi sebou vyřeší sami“
Tohle je jeden z nejrozšířenějších mýtů v péči o psy. Ano, psi mají vlastní způsob komunikace a potřebují prostor, aby si hierarchii vyjasnili. To ale neznamená, že byste je měli zavřít do místnosti a čekat, jak to dopadne.
Nekontrolované střety mohou skončit vážným zraněním nebo dlouhodobým traumatem u jednoho či obou psů. Pokud musí některý z nich (zejména v prvních týdnech soužití) opakovaně čelit nátlaku a útokům, může si v sobě nést stres a úzkost roky.
Proto nebuďte jen pasivním divákem. Korigujte přístup ke žrádlu, hračkám i odpočinkovým místům, dokud se oba psi nenaučí, kde jsou hranice.
Co vás bude druhý pes reálně stát?
Dva hlavní mýty už jsme si vyvrátili a nyní je čas podívat se pravdě do očí. Když si domů přivedete dalšího psa, reálně se to promítne do:
- veterinárních nákladů – dvakrát očkování, parazitologie i preventivní prohlídky a u větších plemen nebo starších zvířat připočítejte i specializovaná vyšetření;
- nákladů na krmiva a pamlsky – kvalitní granule nebo vlhké krmivo pro dva psy tvoří pravidelnou měsíční položku v řádu stovek až tisíců korun podle velikosti a nároků zvířete;
- venčení – v začátcích (a někdy dlouhodobě) budete venčit každého psa zvlášť, protože každý potřebuje svůj individuální čas s vámi;
- výcviku – ten vyžaduje nejen čas, ale často i peníze, protože pokud se ukáže, že soužití nejde samo od sebe, může být nutné kontaktovat psího terapeuta či trenéra.
Pokud psa teprve vybíráte, napsali jsme o tom celý článek.
Jak vybrat druhého psa, aby si sedli povahou i věkem?
Pořídit druhého psa na základě toho, že je roztomilý nebo vám ho někdo nabídl, je nejrychlejší cesta k italské psí domácnosti. Kompatibilita mezi psy se dá částečně předvídat na základě pohlaví, věku a povahy.
Pohlaví
Soužití psa a feny je statisticky nejstabilnější volbou. Feny obvykle mladší samečky tolerují, obzvlášť pokud k nim přistupují s přirozenou úctou. Když však přichází mladá fenka ke staršímu psovi, situace nemusí být vždy růžová a odvíjí se podle jeho povahy. Dominantní nebo silně teritoriální samec si mladou fenečku může držet více od těla než klidný a sociální pes. A pokud ani jeden není kastrovaný, hárání feny může celou situaci velmi zkomplikovat.
Když mají jednu smečku sdílet dva samci, přináší to s sebou určité riziko. Platí to hlavně v období psí puberty, kdy psi procházejí hormonálními výkyvy, které u nich mohou spustit potřebu dominovat a následnou rivalitu. U kastrovaných psů bývá pravděpodobnost konfliktů nižší, ale pokud se rozhodnete nekastrovat, měli byste být připraveni situaci aktivně řídit.
A co soužití dvou fenek? Tuhle kombinaci spousta lidí podceňuje. Ano, když si fenečky sednou, bývají si velmi blízké a věrné. Ale pokud dojde ke konfliktu, může být velmi obtížné situaci napravit. Feny totiž obvykle bojují cíleně, konflikt si pamatují a těžko se usmiřují. Vždy pochopitelně záleží na povaze konkrétního zvířete, jedná se však o riziko, které stojí za zvážení.
| Kombinace pohlaví | Riziko | Hlavní výhody | Potenciální potíže | |
| Pes | Fena | Nízké | Přirozená synergie, minimální rivalita o status | Nutnost řešit hárání separací či kastrací, riziko nechtěného krytí |
| Pes | Pes | Střední | Pokud mají klidnou povahu, dokážou být skvělí parťáci na hry | Konflikty v období dospívání mladšího psa (kolem 1.–2. roku života) |
| Fena | Fena | Vysoké | Často velmi těsné a loajální spojenectví | Pokud propukne nepřátelství, bývá hluboké a trvalé, a proto je pak nutný neustálý dozor |
Věk
Podle odborníků je ideální věkový rozdíl 2 až 4 roky. Váš první pes už je v tomto věku (doufejme) klidný a vyrovnaný, dobře ví, co se smí a co ne, takže nováčkovi přirozeně ukáže, jak to u vás doma chodí.
Určitě se vyhněte tomu, že byste přivedli štěně ke starému nebo nemocnému psovi. Štěňata skáčou, provokují a chtějí si hrát od rána do večera. Pro psího seniora by byl takový nápor zdrojem každodenního stresu, který by ho připravoval o zasloužený klid.
Své úskalí přináší i pořízení dvou štěňat naráz, protože se u nich může rozvinout takzvaný syndrom sourozence (littermate syndrome). V praxi to znamená, že se na sebe štěňata tak silně zafixují, že člověka začnou přehlížet. Pak se hůř cvičí, dělá jim problém snášet chvíle o samotě nebo se naopak socializovat s lidmi a cizími psy.
Povaha
Pes, který chce celý den jen polehávat, si s hyperaktivním přírůstkem příliš rozumět nebude. Klidný parťák se postupně začne stahovat a nakonec může reagovat agresivně, pokud nemá kam uniknout. Aktivní pes zase bude frustrovaný, protože se mu nedostává potřebného hraní a pohybu. Takže ve finále nevyhraje nikdo.
Proto je důležité hledat psy s podobnou povahou a nároky na pohyb. Pracovní a sportovní plemena jako border kolie nebo husky potřebují aktivního parťáka, nebo alespoň rodinu, která jim pohyb plnohodnotně nahradí. A stejně tak i klidnější typy jako buldok nebo bernardýn se přirozeně sžijí s někým, kdo má podobně pomalé životní tempo.
Jak psy bezpečně seznámit?
Páníčci často chybují v tom, že přivezou nového psa domů, otevřou dveře a doufají v nejlepší. Jenže právě první setkání doma, tedy na území, které si stávající pes považuje za své, nejčastěji končí konfliktem.
První kontakt musí proběhnout na neutrální půdě. Ideální je neznámá louka, širší cesta v parku nebo jiné místo, kam žádný ze psů pravidelně nechodí. Váš stávající parťák si totiž na neutrálním území nemá co chránit, zatímco nováček nemá důvod předvádět svou odvahu.
Každý pes potřebuje svého psovoda – ideálně vybaveného klasickým (nikoli navíjecím) vodítkem, kapsou plnou hodnotných pamlsků a dostatkem trpělivosti. Ale pozor, vodítko by na obou stranách mělo zůstat prověšené. Když se napne, pes kvůli němu nemůže přirozeně komunikovat tělem, cítí váš stres a celá situace může eskalovat rychleji, než zvládnete zareagovat.
Proto současně sledujte řeč psího těla. Přirozený postoj, uvolněný ocas a zájem o okolí značí, že je pejsek na pozitivní notě. Naopak když má ztuhlé tělo, zafixovaný pohled a jeho ocas je vztyčený nebo zastrčený mezi nohama, raději zpomalte a zaujměte větší vzdálenost.
Bezpečné seznámení krok za krokem
1. Paralelní start
Žádné čelní přibližování ani kontakt z očí do očí – pro psy je to výzva, ne pozdrav. Začněte chůzí stejným směrem, kdy psi půjdou vedle sebe, ale v dostatečné vzdálenosti (klidně i 10–15 metrů, pokud je to možné). Měli by o sobě vědět, ale nijak zvlášť nereagovat.
2. Seznámení pomocí pachů
Postupně psy nechte, ať si překříží dráhy a očichají místa, která si ten druhý označkoval. Funguje to jako výměna informací na dálku, protože z pachu dokážou vyčíst věk, pohlaví i náladu druhého zvířete, aniž by se k sobě museli přiblížit.
3. Krátký první kontakt
Až opadne první vzrušení a oba psi budou působit uvolněně, dovolte jim se krátce očichat – ze strany nebo zezadu, ne čumák na čumák. Úplně stačí tři sekundy, pak jemně odlákejte každého psa pamlskem na opačnou stranu.
4. Opakujte, dokud to nestačí
Pro psy je mnohem lepší absolvovat několik krátkých, ale pozitivních setkání než jedno dlouhé, které skončí špatně. Proto komunikaci pro jistotu ukončete dřív, než vznikne jakékoli napětí.
5. Vstup do domu
Stávající pes vchází jako první, protože je to jeho teritorium a psi tuhle symboliku vnímají. Nováček tedy půjde až po něm. Dopředu ukliďte všechny hračky, krmné misky a jiné předměty, o které by se psi mohli začít prát. Dáte tak oběma chlupáčům prostor se zorientovat v klidu.
Příběh ze života: Jak se Zuzka a Maison spřátelili
Moje Zuzana byla vždycky psí samorost. Částečně povahou, částečně pohnutou útulkovou minulostí, byla silně nezávislá, soutěživá a zvyklá se hlasitě dožadovat svých práv. Trvalo nám několik let, než začala (formálně samozřejmě) uznávat alespoň mě. Ostatních lidí a psů si všímala v zásadě jen tehdy, když jim chtěla vzít něco k jídlu, nebo když jim chtěla dát najevo svou převahu. Svůj domov si žárlivě střežila a žádná ostatní zvířata nemohla přes náš práh.
Udělala jsem jí ovšem malou čáru přes rozpočet, když jsem se začala vídat s mým současným partnerem. A jeho psem Maisonem.
Tohle nemůže fungovat…
Představa velké rodiny plné psů se mi moc líbila, věděla jsem ale, že to nebude jen tak. Dokud jsme trávili společný čas venku, bylo všechno v pohodě. Zuzka se Maisonovi, ustrašenému belgickému ovčákovi, moc líbila, a dávala mu své vrcholné sympatie najevo tím, že se nechala očuchat a šla si po svých. Všechno bylo zalité sluncem.
Tedy až do té doby, kdy šli poprvé na návštěvu ke mně domů. Maison – mladý, naivní, hravý a trochu ztřeštěný – si myslel, že se spolu budou bláznivě chodit po bytě, až budou řičet okenní tabulky. Ale stará šikanátorka na to měla jiný názor.
Začala si žárlivě chránit mě, hračky, postel i jídlo. Nebyla agresivní, ale zkrátka chudáka Maisona vyhnala odkudkoli. Vůbec to nechápal, vždyť si přišel jen pohrát se svojí kamarádkou, kterou zná z venku. Nakonec ležel vystresovaný a těžce oddychující pod stolem, protože to bylo jediné místo, kde ho Zu nechala spočinout.
Dívala jsem se na tu scénu a říkala jsem si, že tohle v životě nemůže fungovat. Že se asi budeme muset rozejít, protože můj pes je idiot.
Hodně lásky
Rozhodli jsme se, že jediná cesta, jak z toho ven, je intenzivně na tom pracovat. Důsledně vysvětlit Zuzaně, že šikana Maisona není žádoucí, a zároveň je oba zahrnout velkým množstvím lásky a pozornosti, aby se necítili nejistí. Začátky byly ještě hodně krušné, ale po pár týdnech jsme začali pozorovat, že to přináší ovoce. A že se oba psi navzájem začínají dokonce obohacovat.
Ustrašenému Maisonovi vedle nebojácné feny najednou rostla křídla a projevoval se mnohem kurážněji. Zuzka zase musela trochu upozadit svoje rozpínavé psí ego a začít myslet také na ostatní. Na začátku spolu sice pořád vedli zákopovou válku o převahu, při které létaly chlupy, člověk se ale časem naučí nebýt tak úzkostný. Bylo důležité je nechat vyřešit to po psím.
Vyjasnit si postavení
A tak jsme nějakou dobu žili jako v zoologické zahradě, ale měli jsme pocit, že to začíná mít nějaký řád. Zažili jsme pár potyček při krmení, které paradoxně nevyvolávala Zuzka, ale bojácný Maison, který byl zvyklý bojovat o každou granuli. Začali jsme je ale krmit každého v jiné místnosti a zdálo se, že už si můžeme oddychnout.
Ještě nás čekal jeden úkol, nechat je samotné doma, to jsme se pořád ještě neodvážili. Pak jsem ale jednou šla na terasu přesazovat kytky a došla mi jedna velmi podstatná věc. Byla jsem tam totiž tak dlouho, že na mě Zuzka s Maisonem zapomněli. Venku se pomalu stmívalo a já tak mohla dobře sledovat, čemu se věnují. Leželi v jednom pelechu a vzájemně si olizovali uši!
Vždyť oni to na nás jen hrají, ti prohnaní psi. Žádný člověk, žádný problém.
Nemějte strach, i vzájemně nekompatibilní psi si na sebe mohou zvyknout a v klidu spolu fungovat. Nenechte se odstrašit, když to napoprvé nefunguje. Dejte oběma hodně lásky a pozornosti, aby se necítili nejistí a neměli pocit, že si své místo pod sluncem musí vybojovat. U nás se třeba osvědčilo oddělené venčení, pes má potom pocit, že jsem si udělala čas výhradně na něj a líbí se mu to. A hlavně těm mizerům nic nevěřte!
Foto: Photo by Jaap Straydog on Unsplash
