Možná to všechno opravdu nebude zalité sluncem. Stojí ale za to vytrvat!
Zvažujete si k vašemu stávajícímu parťákovi pořídit ještě jednoho? Pak poslyšte příběh psa, kterému hříčka osudu přihrála do cesty, potažmo do pelechu, dalšího psa. Co přineslo německému ohařovi Zuzaně, když se na stárnoucí kolena musela vzdát své funkce imperátora vesmíru a přilehlých držav a musela se začít dělit o pozornost?
Moje Zuzana byla vždycky psí samorost. Částečně povahou, částečně pohnutou útulkovou minulostí, byla silně nezávislá, soutěživá a zvyklá se hlasitě dožadovat svých práv. Trvalo nám několik let práce, než začala (formálně samozřejmě) uznávat alespoň mě. Ostatních lidí a psů si všímala v zásadě jen tehdy, když jim chtěla vzít něco k jídlu, nebo když jim chtěla dát najevo svou převahu. Svůj domov si žárlivě střežila a žádná ostatní zvířata nemohla přes náš práh. Udělala jsem jí ovšem malou čáru přes rozpočet, když jsem se začala vídat s mým současným partnerem. A jeho psem Maisonem.
Tohle nemůže fungovat…
Představa velké rodiny plné psů se mi moc líbila, věděla jsem ale, že to nebude jen tak. Dokud jsme trávili společný čas venku, bylo všechno v pohodě. Zuzka se Maisonovi, ustrašenému belgickému ovčákovi, moc líbila, ona dávala své vrcholné sympatie najevo tím, že se nechala očuchat a šla si po svých. Všechno bylo zalité sluncem. Tedy až do té doby, kdy šli poprvé na návštěvu ke mě domů. Maison, mladý, naivní, hravý a trochu ztřeštěný si myslel, že se spolu budou bláznivě hodit po bytě, až budou řičet okenní tabulky. Ale stará šikanátorka na to měla jiný názor.
Pokud druhého psa teprve vybíráte, napsali jsme o tom celý článek, čtěte!
Tady je moje!
Začala si žárlivě chránit mě, hračky, postel, jídlo. Nebyla agresivní, ale zkrátka chudáka Maisona vyhnala odkudkoli. Vůbec to nechápal, vždyť si přišel jen pohrát se svojí kamarádkou, kterou zná z venku. Nakonec ležel vystresovaný a těžce oddychující pod stolem, to bylo jediné místo, kde ho Zu nechala spočinout. Dívala jsem se na tu scénu a říkala jsem si, že tohle v životě nemůže fungovat. Že se asi budeme muset rozejít, protože můj pes je idiot.
Hodně lásky
Rozhodli jsme se, že jediná cesta, jak z toho ven, je intenzivně na tom pracovat. Důsledně vysvětlit Zuzaně, že šikana Maisona není žádoucí a zároveň je oba zahrnout velkým množstvím lásky a pozornosti, aby se necítili nejistí. Začátky byly ještě hodně krušné, ale po pár týdnech jsme začali pozorovat, že to přináší ovoce. A že se oba psi navzájem začínají dokonce obohacovat. Ustrašenému Maisonovi vedle nebojácné feny najednou rostla křídla a projevoval se mnohem kurážněji. Zuzka zase musela trochu upozadit svoje rozpínavé psí ego a začít myslet také na ostatní. Na začátku spolu sice pořád vedli zákopovou válku o převahu, při které létaly chlupy, člověk se ale časem naučí nebýt tak úzkostný. Bylo důležité je nechat vyřešit to po psím.
Vyjasnit si postavení
A tak jsme nějakou dobu žili jako v zoogické zahradě, ale měli jsme pocit, že to začíná mít nějaký řád. Zažili jsme pár potyček při krmení, které paradoxně nevyvolávala Zuzka, ale bojácný Maison, který byl zvyklý bojovat o každou granuli, začali jsme je ale krmit každého v jiné místnosti a zdálo se, že už si můžeme oddychnout. Ještě nás čekal jeden úkol, nechat je samotné doma, to jsme se pořád ještě neodvážili. Pak jsem ale jednou na terasu přesazovat kytky a došla mi jedna velmi podstatná věc. Byla jsem tam totiž tak dlouho, že na mě Zuzka s Maisonem zapomněli. Venku se pomalu stmívalo a já tak mohla dobře sledovat, čemu se věnují. Leželi v jednom pelechu a vzájemně si olizovali uši! Vždyť oni to na nás jen hrají, ti prohnaní psi. Žádný člověk, žádný problém.
Co z toho plyne
Nemějte strach, i vzájemně nekompatibilní psi si na sebe mohou zvyknout a v klidu spolu fungovat. Nenechte se odstrašit, když to napoprvé nefunguje. Dejte oběma hodně lásky a pozornosti, aby se necítili nejistí a neměli pocit, že si své místo pod sluncem musí vybojovat. U nás se třeba osvědčilo oddělené venčení, pes má potom pocit, že jsem si udělala čas výhradně na něj a líbí se mu to. A hlavně tě mizerům nic nevěřte!
Autor: Pavlína Jelínková
Foto: Photo by Jaap Straydog on Unsplash