Náš život se slepým psem – 8. díl “Chci mít klid, aneb nehádejte se…”

Asi jste to zažili vícekrát. Někdo z rodiny zvedne hlas a v tu chvíli se zvedne i psí hlava. Je všechno v pořádku nebo se něco děje? Podle mne každý pes ví mnohem dřív než my, že jsme s něčím nespokojení nebo s něčím nesouhlasíme.  A spokojenost páníčka je přece na prvním místě. Přece proto pejsci například aportují a provádějí mnoho daších žádoucích cviků. Jejich zájmem je spokojený páníček, který pak sám projevuje přízeň svému okolí, čas od času z něj vypadne něco dobrého – teď nemyslím myšlenku, ale jídlo, a když je nejlépe, tak si s pejskem hraje nebo se s ním mazlí.

Šerynka to má ještě mnohem těžší. Vidíme to ve srovnání s Toscou. Ta nás neustále pozoruje a dívá se, jak se tváříme. Stačí malý pokyn a už je u nás a tázavě hledí, co bude dál. Šerynka nevidí, jak se tváříme, naši mimiku a gestikulaci. O to je citlivější na každý náznak čehokoliv v našem hlase. Pokud zvedneme hlas nebo cítí napětí v našem hlase, už zvedne hlavu a pozorně poslouchá. Pokud se jí zdá, že situace je napjatá, vstane a přijde blíž. A pak nastane onen okamžik. Pokud vyhodnotí, že  se situace řítí ke konfliktu, tak se přidá a začne na nás štěkat. Dejte pokoj, jak tu mám spát a vůbec, vaše neshody mne nezajímají. A vyměňujte si s někým názory, když vám do toho huláká pes. Tak podle Šerynky většinou velmi brzy poznáme, že nám samotným se v konverzaci  ne úplně daří a třeba že náš dialog už není dialogem, ale monologem se sveřepou přítomností toho druhého. A za to všechno můžeme Šerynce jen poděkovat, protože většina sporů je z pohledu další hodiny nebo maximálně druhého dne jen velkou malicherností. U vašich pejsků to asi bude stejné, jen pohledem zjistí situaci a většinou už z prvního pohledu poznají, že se nejedná o nic vážného a jdou si po svých.

Takže nehádejte se, vaši pejsci vás poslouchají. A pokud musíte něco vyřešit, pak lépe bez psí přítomnosti.

Psí i Vaše štěstí Vám přeje Stela z Puppydu

Foto: autor