Váš dech se zpomaluje, svaly se uvolňují a vy pomalu upadáte do spánku, když vtom vás probudí „zvuky řezání dřeva“, které vychází z tlamičky vašeho čtyřnohého parťáka. Chrápání u psů je poměrně běžný úkaz, který páníčci často přecházejí s úsměvem. Je ale vždycky tak nevinné? Za nočními zvuky se může skrývat celá řada příčin a my si v následujících řádcích prozradíme, které to jsou.
Co se děje v těle, když pes chrápe?
Představte si dýchací cesty svého parťáka jako ohebnou zahradní hadici. Za běžných okolností v ní voda proudí tiše a bez problémů. Jakmile ji ale na nějakém místě stlačíte, zúžíte nebo se v ní usadí překážka, proudící voda začne divoce vířit a narážet do stěn.
Přesně tohle se děje v momentě, když pes chrápe, akorát neplechu místo vody dělá vzduch. Chrápání psa, které v noci slyšíte, tedy není nic jiného než akustický projev vzduchu, který se snaží prodrat skrz zúžený prostor v oblasti hrtanu nebo nosohltanu.
Nejčastěji k tomu dochází ve chvíli, kdy zvíře upadne do takzvané REM fáze spánku. Během ní se svaly v celém těle, včetně těch v okolí dýchacích cest, kompletně uvolní. Tkáně v krku, zejména měkké patro, pak ztratí své napětí a začnou pod tlakem nasávaného a vydechovaného vzduchu vibrovat. Výsledkem je právě ono povědomé odfukování a hlasité „zařezávání“.
Která plemena jsou nejvíce ohrožena?
Důvodem, proč pes chrápe, bývá ve spoustě případů genetika a záměrné šlechtění, které u celé řady plemen výrazně zkrátilo obličejové kosti. Měkké tkáně uvnitř hlavy však zůstaly v původní velikosti, a proto se ve zmenšeném prostoru tlamy nezdravě mačkají. Tomuto anatomickému problému se odborně říká brachycefalický syndrom.
Jedním z hlavních viníků nočního „chrochtání“ je takzvané prodloužené měkké patro. To zasahuje příliš hluboko do hrtanu a rozvibruje se v momentě, kdy pes dýchá během spánku. Právě tyto vibrace tkáně pak vytvářejí typický hluboký zvuk chrápání.
Celý problém ještě zhoršují zúžené nosní dírky. Kvůli nim může být pro pejska nadechování nosem velmi náročné. Aby pak do plic dostal potřebné množství kyslíku, musí při každém nádechu vyvinout obrovský podtlak. Tímto silným tahem pak uvolněné tkáně v krku vtahuje ještě hlouběji do dýchacích cest, což chrápání a problémy s dýcháním dále zhoršuje.
Srovnání rizika chrápání podle typu hlavy
| Typ plemene / Anatomie | Typičtí zástupci | Hlavní anatomická příčina chrápání | Míra rizika (1–10) |
| Brachycefalická (krátký čenich) | Mops, francouzský buldoček, anglický buldok, boxer | Prodloužené měkké patro, zúžené nosní dírky, kolaps hrtanu | 10/10 |
| Mesocefalická (střední čenich) | Labradorský retrívr, německý ovčák | Nadváha, nevhodná poloha při spánku, ochabnutí svalů věkem | 4/10 |
| Dolichocefalická (dlouhý čenich) | Italský chrtík, kolie, jezevčík | Anatomicky velmi vzácné, spíše cizí těleso v nose, alergie nebo nádor | 2/10 |
Proč staří psi chrápou častěji?
Podobně jako u lidí dochází i u psů s přibývajícím věkem k přirozeným změnám v těle. Mezi ty nejvýraznější patří postupné ochabování svalstva. To znamená, že i svaly, které v mládí držely dýchací cesty rozevřené a průchodné, začínají u starších psů ochabovat. Měkké tkáně v krku pak při spánku snadněji povolí a zhroutí se dovnitř, což vede ke zúžení prostoru a následným vibracím. Právě z toho důvodu staří psi chrápou častěji a hlasitěji, než když byli mladí.
Pokud však chrápání přetrvává, nebo se dokonce zhoršuje, vyplatí se zpozornět. Chrápání psa totiž může být prvním viditelným příznakem vážnějšího onemocnění, například počínajícího selhávání srdce. Proto je dobré pro jistotu navštívit veterináře.
Dalším specifickým důvodem zhoršeného dýchání u psích seniorů bývá dysfunkce hrtanových nervů (odborně laryngeální paralýza). Při ní nervy nedokážou správně ovládat svaly, které mají za úkol otevírat a zavírat hrtanovou příklopku při dýchání. Ta pak zůstává trvale povolená, což se navenek projevuje nápadným chrapotem, změnou zvuku štěkání, sípáním při zátěži a intenzivním chrápáním. Toto onemocnění postihuje zejména staré psy velkých plemen, jako jsou labradoři, zlatí retrívři nebo novofundlandští psi.
Životní styl a prostředí aneb Když pes chrápe z ničeho nic
Pokud váš dříve tichý pes začne chrápat bez zjevné vazby na věk nebo plemeno, příčinou bude pravděpodobně prostředí nebo životní styl. Nejčastějším spouštěčem v takových situacích bývá psí nadváha a obezita. Tuková tkáň se totiž v těle neukládá pouze viditelně v oblasti břicha, ale usazuje se také v okolí dýchacích cest. Kvůli ní se prostor pro průchod vzduchu zúží, což vede k okamžitému rozvoji chrápání. Návrat na optimální váhu je v tomto případě nejúčinnější cestou, jak psovi ulevit.
Často se také stává, že psi chrápou výhradně v zimním období. V takovém případě bývá na vině přetopený byt a velmi suchý vzduch, na který sliznice nosu a hrtanu zareagují otokem a zvýšenou produkcí hlenu. Pokud je to problém vašeho mazlíčka, obvykle se dá snadno vyřešit zvlhčením vzduchu a snížením teploty v místnosti, kde běžně spí.
Psí dýchací ústrojí významně poškozuje také pasivní kouření. Pokud se v domácnosti kouří, mazlíčci jsou nuceni neustále vdechovat cigaretový kouř a toxické mikročástice, které se drží při zemi a usazují v pelíšcích. Tyto škodliviny jejich dýchací ústrojí permanentně dráždí a vyvolávají v něm chronické záněty. Kromě chrápání a narušeného spánku se u nich také zvyšuje riziko vzniku zhoubných nádorů v nosní dutině a plicích.
Když je na vině poloha při spánku
Už vám někdo řekl, že když ležíte na zádech, tak chrápete, ale jakmile se otočíte na bok, tak je zase ticho? Stejným způsobem může poloha při spánku způsobit chrápání u vašeho chlupáče.
Ležení s tlapkami nataženými nahoru a odhaleným břichem sice působí nesmírně roztomile, ale z pohledu dýchání je nejvíce rizikové. V této pozici totiž jazyk a tkáně měkkého patra klesají vlastní vahou hluboko do hrdla, kde částečně zablokují vstup do hrtanu. Výsledkem je pak velmi silné a intenzivní chrápání, které obvykle okamžitě ustane v momentě, kdy se pes převalí na bok nebo na břicho.
Určitý akustický doprovod může vytvořit také poloha, kdy je pes pevně stočený do klubíčka. V této pozici jsou totiž krk a dýchací cesty ohnuté v nepřirozeném úhlu, což vedle chrápání často vytváří jemnější pískavé nebo sípavé zvuky.
Pro tichý a spokojený odpočinek je ideální poloha na boku či na břiše s přirozeně nataženým krkem a hlavou položenou v jedné rovině s páteří. Dýchací cesty jsou v této pozici volné, takže vzduch může proudit bez jakýchkoli mechanických překážek.
Jak pomoci psovi, který chrápe?
- Optimalizujte pelíšek – klasický kulatý pelíšek, který psa nutí stáčet se do klubíčka, vyměňte za ortopedický pelíšek s pevným vyvýšeným okrajem. Když si na něj pes položí hlavu, mechanicky tím natáhne krk a narovná dýchací cesty, což výrazně omezí vibrace měkkých tkání v krku.
- Zvyšte vlhkost vzduchu – v místnosti, kde pes spí, udržujte stabilní vlhkost vzduchu mezi 40 % a 60 %. Toho dosáhnete nejlépe pomocí ultrazvukového zvlhčovače vzduchu, případně můžete v topné sezóně pokládat mokrý ručník na radiátor.
- Vyměňte obojek za postroj – pokud váš pes na procházkách často táhne, klasický obojek mu neustále tlačí na krk, což může způsobit drobná traumata průdušnice. Ta pak v noci snáze podléhá tlaku a vyvolává chrápání.
- Důsledná hygiena pelíšku – pravidelně perte potah pelíšku i vnitřní polštáře na 60 °C, a to zásadně bez použití parfemovaných aviváží nebo agresivních pracích prostředků. Tím spolehlivě eliminujete prachové roztoče a zbytky chemických látek, které u psů vyvolávají alergické reakce a otoky nosní sliznice.
- Udržujte optimální tělesnou váhu psa – úprava denní krmné dávky, vynechání kalorických pamlsků a bezpečné zvýšení pohybové aktivity pomohou psovi shodit přebytečná kila, což v mnoha případech vede k úplnému a trvalému vymizení chrápání.
Kdy už musíte k veterináři?
Když pes chrápe proto, že se po celodenním běhání složí do neobvyklé polohy na zádech, není třeba mít strach. Jakmile změní polohu hlavy, dýchací cesty se opět narovnají a v místnosti bude klid. Pokud však chrápání doprovází psa při každém spánku a nabírá na intenzitě, může být příčinou permanentní překážka v dýchacích cestách, kterou je třeba prozkoumat.
Na pozoru byste se měli mít zejména v případě, že se objeví následující varovné signály:
- Spánková apnoe – pokud pes během spánku na několik vteřin úplně přestane dýchat a následně se s trhnutím a lapáním po dechu probudí;
- Změna barvy sliznic – pokud má pes během chrápání nebo bezprostředně po probuzení bledé, našedlé nebo namodralé dásně a jazyk, což značí akutní nedostatek kyslíku v krvi;
- Problémy v bdělém stavu – když pes chrochtá, sípá, těžce dýchá nebo se extrémně rychle unaví i během běžného dne, kdy je aktivní a nespí.
- Výtok z nosu – pokud chrápání doprovází hnisavý, hlenový nebo dokonce krvavý výtok z nosních dírek, případně pokud pes začne bez zjevné příčiny často kýchat.
V těchto případech na nic nečekejte a vezměte parťáka na prohlídku k veterináři. Když zjistí, že je vše v pořádku, alespoň budete vědět, že můžete být v klidu.
I když to v ložnici občas zní jako na pile, není třeba zoufat. I psí chrápání má svá řešení, a pokud není příčinou žádný hlubší problém, vůbec nemusí být složitá. Vyzkoušejte některé z tipů, které jsme uvedli výše, a sami uvidíte, že stačí opravdu málo, abyste vy i váš chlupáč spokojeně prospali celou noc.
Autor: Kateřina Janíčková
Foto: Unsplash
