Pokud jste někdy byli svědkem epileptického záchvatu, ať už u psa nebo člověka, určitě nám dáte za pravdu, že pohled na dotyčného nebyl ničím příjemným. Přirozeně jej doprovází silný pocit bezmoci, který je naprosto opodstatněný. V takových chvílích totiž není moc věcí, které můžeme dělat proto, abychom mu pomohli – a u psů toto platí dvojnásob.
Podle britské charitativní organizace pro zvířata Blue Cross je epilepsie u psa velice častým onemocněním, které postihuje cca 4 % psů. Nejčastěji se první záchvaty, které jsou později diagnostikovány jako idiopatická epilepsie, vyskytují u psů před dosažením věku šesti let.
Záchvaty však nemusí nutně znamenat, že jde o epilepsii. Mohou souviset také s nádorem mozku či onemocněním srdce, ledvin či jater. Také je mohou způsobovat poranění hlavy nebo otrava.
Co se týče idiopatické epilepsie, příčina zatím nebyla kompletně objasněna, nejčastěji se však mluví o genetických faktorech.
Jak záchvaty fungují?
Mozek je tvořen buňkami, které navzájem komunikují prostřednictvím elektrických impulzů. Epilepsie u psa způsobuje, že určitá část mozku takových impulzů vystřeluje příliš mnoho. Ty pak cestují a způsobují další impulzy i v jiných částech částech mozku. Tak vzniká řetězová reakce a brzy tato situace může dospět do fáze, kdy se pod nápor elektrických vzruchů dostane celý mozek – a záchvat je na světě.
Poznat záchvat někdy bývá obtížné, a to proto, že může mít tak omezený rozsah, že například způsobí jen lehkou ztrátu motoriky.
Silnější záchvaty už jsou mnohem vážnější stav, protože pes často spadne na zem v nekontrolovatelných křečích, přičemž jeho nohy začnou intenzivně škubat. Také je možné, že úplně ztuhne.
Produkce pěny u pusy je dalším příznakem, stejně jako ztráta kontroly nad močovým měchýřem a svěračem. V takových chvílích pes absolutně nevnímá své okolí.
Co dělat, když má pes záchvat?
Jedním z rizik, které záchvaty nesou, je hypertermie (přehřátí organismu). Je tedy možné použít studený ručník, kterým budete ochlazovat jeho třísla, krk, nohy a hlavu.
I vy se při zachvatech snažte zachovat chladnou hlavu. Pes v takovém stavu ztrácí vědomí a necítí žádnou bolest, i když to tak možná nevypadá.
Z okolí také odstraňte jakékoliv předměty, které by mu mohly při záchvatu ublížit. U lidí ani psů není fyzicky možné spolknout vlastní jazyk – může si je jen lehce pokousat, což se rychle zahojí. Nesnažte se mu tedy na jazyk sahat a radši se úplně vyhněte i jakékoliv jiné manipulaci s jeho tlamou. Mohl by pokousat i vás.
Záchvat trvá od pár sekund do cca 3 minut. Jak pomine, okamžitě se psem zajeďte k veterináři, který provede patřičná vyšetření a navrhne způsob léčby.
Pokud záchvat trvá více než 5 minut, nečekejte a psa zavezte k veterináři ihned! Takový stav totiž psa může vážně ohrožovat na životě.
Může epileptický pes žít normální život?
I když toto onemocnění často zní děsivě, a to hlavně poprvé, kdy si vyslechnete diagnózu od veterináře, epilepsie u psa nemusí být překážkou ke spokojenému životu za předpokladu, že váš pes užívá předepsané medikamenty.
Tam je však potřeba počítat s jistými nežádoucími účinky – antiepileptika obecně zpomalují mozkovou činnost, a tak současně fungují jako sedativa.
Mimo to mohou léky způsobovat problémy s játry, příbytek na váze či poruchy štítné žlázy.
Žádný problém však není neřešitelný – vedlejší účinky stoprocentně prodiskutujte s veterinářem. Váš pes bude pravděpodobně muset v rámci několika měsíců vyzkoušet více léků nebo jejich různé kombinace. Cílem této snahy je dosažení minima vedlejších účinků, ale maximální efektivity medikace. Ta může být natolik vysoká, že se pro vašeho psa stanou záchvaty minulostí.
Soužití páníčků a jejich věrných čtyřnohých parťáků je staré téměř jako lidstvo samo. Za tu dobu jsme se společně naučili řešit široké spektrum problémů, a epilepsie není žádnou výjimkou! Pokud je tedy váš pes epileptik, hlavu vzhůru, protože toto onemocnění je s patřičnou léčbou dobře kontrolovatelné.
Na závěr přejeme dobré zdraví vám i vašim chlupáčům!
Autor: Jakub Janíček
Foto: Unsplash – Ryan Stone