Náhubek není žádný nepřítel, trest ani důkaz špatné výchovy. Ve skutečnosti je to praktický pomocník, který by vám v psí výbavě neměl chybět, stejně jako obojek nebo třeba vodítko. Proč? Chrání totiž jak okolí, tak i vašeho parťáka. Záleží jen na tom, jestli má zrovna zabránit nechtěnému kousnutí, požírání odpadků nebo jiné katastrofě. Jak ale náhubek pro psa vybrat? Níže se dozvíte, jak ho změřit, jaký typ upřednostnit a samozřejmě i jak s ním psa šetrně seznámit.
Kdy by vám náhubek rozhodně neměl chybět?
V České republice neexistuje jednotný zákon, který by přikazoval nošení náhubku za všech okolností. Základní pravidlo říká, že pes na veřejnosti musí být pod kontrolou, tedy na vodítku, nebo s náhubkem.
Konkrétní požadavky určují místní vyhlášky, přepravní řády dopravců nebo pravidla soukromých zařízení. Proto se mohou lišit v závislosti na tom, kde a jak se pohybujete. Kdy byste však měli mít náhubek určitě po ruce?
- Cestování hromadnou dopravou – v MHD (tramvaj, metro, autobus, vlak) musí mít každý pes mimo přepravku nasazený náhubek a být na krátkém vodítku. Výjimkou jsou pouze malí psi zcela uzavření v tašce nebo boxu. Pokud je hlava psa viditelná, náhubek je povinný a řidič bez něj může přepravu psa odmítnout.
- Veřejná prostranství a parky – tady záleží na městské vyhlášce. Například v Praze není náhubek povinný, pokud je pes na vodítku. Jinde (například v Olomouci) existují seznamy bojových nebo jiných větších plemen, pro které náhubek povinný je.
- Hromadné akce a davy lidí – na slavnostech, trzích, sportovních utkáních či kulturních akcích je náhubek často vyžadován i pro psy na vodítku. Stejně tak by měl mít pes nasazený náhubek, když je uvázaný před obchodem a čeká na svého pána.
- Veterinární ošetření a psí salon – veterinář nebo psí kadeřník může náhubek požadovat jako bezpečnostní opatření, a to i u běžně klidných psů. Zranění nebo bolest totiž může vyvolat nečekanou agresivní reakci.
Jaký typ náhubku vybrat?
Náhubek není jenom jeden. Naopak existuje celá řada typů, které se od sebe liší tvarem, materiálem i účelem použití. Základní dělení rozlišuje:
- košíkové, tedy otevřené náhubky, které psovi umožňují otevřít tlamu, dýchat, pít a často i přijímat pamlsky, a tak jsou vhodné pro běžné použití,
- fixační, čili uzavřené náhubky, které tlamu obepínají natolik, že ji pes nemůže otevřít, a hodí se tedy jen pro krátkodobé situace, jako jsou třeba návštěvy veterináře.
Aby to nebylo příliš jednoduché, výrobci náhubky vyrábějí také z různých materiálů, což výběr ještě komplikuje. Z čeho tedy můžete reálně vybírat? Tady je přehled základních typů náhubků, na které ve zverimexu narazíte.
Košíkový kovový
Odolný drátěný náhubek určený pro silné nebo hodně reaktivní psy. Umožňuje volné dýchání, zívání, pití i příjem pamlsků, takže ho můžete zvolit i pro delší nošení (například v MHD). V zimě ale může parťáka nepříjemně studit a při velmi nízkých teplotách hrozí přimrznutí čumáku.
Košíkový plastový či silikonový
Lehčí alternativa kovu, často s měkkými okraji, takže také umožňuje dýchání a příjem pamlsků a navíc je příjemnější v zimě. Hodí se hlavně pro menší a střední psy nebo použití v méně náročných situacích. U velkých psů ale může být méně odolný, a tak může vyžadovat častější náhradu za nový kus.
Košíkový kožený
Tato tradiční varianta se běžně využívá především u služebních psů. Výhodou koženého košíku je především to, že je pevný, ale neporaní při kontaktu a může být navíc i pohodlný, pokud je dobře polstrovaný. Na druhou stranu hůře větrá, vyžaduje pravidelnou údržbu a navíc je nevhodný do deště.
Fixační textilní
Měkký látkový náhubek, který psí tlamu udrží kompletně zavřenou. Vhodný je pouze na krátkodobou fixaci, například při stříhání drápků nebo jiných zákrocích u veterináře. Znemožňuje dýchání otevřenou tlamou, takže při delším nošení pejskovi hrozí přehřátí, stres a dušení.
Speciální náhubky
Tedy náhubky přizpůsobené konkrétnímu účelu, případně psovi. Patří sem modely s hustší mřížkou proti požírání odpadků, výcvikové typy a náhubky pro krátkolebá plemena, jako je například mops či buldoček.
Při výběru se řiďte především velikostí, tvarem čenichu vašeho parťáka a situací, ve které má náhubek nosit. Na trhu je dnes široká nabídka typů a materiálů, takže pro vašeho chlupáče jistě najdete ten pravý.
Jak správně změřit psa pro výběr náhubku?
Správná velikost náhubku z velké části rozhoduje o tom, jestli ho pes bude bez problému nosit, nebo ne. Příliš těsný náhubek může tlačit, dřít a bránit dýchání. Pokud bude naopak příliš volný, tak nesplní svou funkci a bude sklouzávat. Ideálně by měl váš chlupáč být schopen s náhubkem dýchat s otevřenou tlamou, zívat i vypláznout jazyk.
Proto se před koupí vyplatí věnovat chvíli správnému měření. Jak na něj? Připravte si krejčovský metr, případně provázek a pravítko. Pes by měl během měření stát v neutrální pozici s přirozeně zavřenou tlamou. A na co se zaměřit?
- Obvod čenichu (tlamy) – měří se asi centimetr pod očima, kde bude začínat náhubek. Měřte natěsno, ale zároveň psa neškrťte. Přidejte 1–2 cm vůle, aby náhubek netlačil (zejména v oblasti lícních kostí).
- Délka čenichu – od kořene nosu (pod očima) ke špičce nosu, podél hřbetu tlamy. Náhubek by měl být o 2–3 cm delší než tato míra, aby se čumák nedotýkal mřížky a pes se mohl pohodlně nadechnout.
- Obvod krku za ušima – tady bude zapnutý řemínek. Měřte těsně za ušima, aby řemínek dobře seděl, ale netlačil. Většina náhubků má nastavitelný popruh, ale základní obvod by měl přibližně odpovídat.
- Šířka a výška čenichu – někteří výrobci uvádějí i tyto míry. Šířka se měří přes líce, výška od dolní čelisti po kořen nosu. Náhubek by měl být o něco širší a vyšší, aby netlačil ze stran ani shora.
TIP: Pokud víte, že váš parťák bude nosit náhubek delší dobu, změřte i obvod otevřené tlamy – buď při zívnutí, nebo když psovi vložíte do tlamy míček.
Jak psa seznámit s náhubkem?
Aby pes náhubek vnímal jako běžnou a neškodnou součást výbavy, je potřeba ho s ním seznámit v klidu. Ideálně byste si na to měli udělat prostor ještě dřív, než ho opravdu potřebujete. Když totiž pes poprvé dostane náhubek ve stresující situaci, nejspíš si ho spojí s nepříjemným zážitkem a příště se mu bude vyhýbat.
Pokud s ním ale pejska seznámíte v pohodlí domova a celou zkušenost vylepšíte pamlsky a chválou, pes ho časem přijme jako přirozenou součást výbavy. Jak tedy postupovat krok za krokem?
- Seznámení a očichání – dejte chlupáčovi čas, aby si náhubek sám prohlédl a očichal. Každý projev zájmu odměňte pamlskem nebo pochvalou. Cílem je, aby náhubek vnímal jako něco pozitivního, co mu zajistí dobrotu.
- Pamlsky skrz náhubek – u košíkového typu zkuste prostrčit pamlsky skrz mřížku. Pes brzy pochopí, že když strčí čumák dovnitř, čeká ho odměna. Můžete také vnitřek lehce potřít paštikou, kterou pes vylíže, a tím si vytvoří ještě silnější pozitivní asociaci.
- Nasazování nanečisto – až bude pes sám strkat čumák do náhubku, zkuste mu ho jen na pár vteřin nasadit bez zapínání a hned zase sundat. Později krátce zapněte a zase odejměte. Po celou dobu ho odměňujte a postupně prodlužujte dobu nošení.
- Zajištění náhubku – pokud pes snáší krátké nošení dobře, začněte náhubek i zapínat a nechte ho nasazený během pohybu. Zkuste s ním udělat kolečko po bytě nebo si hrát. Odvádění pozornosti pomáhá odbourat nepříjemné pocity.
- Trénink reálných situací – jakmile váš parťák zvládá náhubek doma, nastal čas otestovat ho i venku. Před procházkou nasaďte náhubek a nechte ho chvíli na čumáku. Stejně tak trénujte i nasedání do tramvaje nebo autobusu. Zkrátka mu dovolte, aby si náhubek spojoval s běžnými situacemi.
To nejhorší, co můžete udělat, je násilné nebo náhlé nasazení náhubku bez přípravy. Je totiž velmi pravděpodobné, že se mu začne bránit, tedy například drápat packou nebo se různě válet ve snaze si ho sundat. Takový zážitek může pokazit veškerou důvěru a budoucí trénink velmi ztížit.
Dobrým ukazatelem je psí řeč těla. Zrychlené dýchání a lapání po dechu, zívání mimo kontext, třes a stažené uši vám jasně napoví, že je třeba zvolnit. Vraťte se o krok zpět, zkraťte dobu nošení, přidejte více pamlsků nebo náhubek na chvíli úplně odložte.
Čemu se naopak vyhnout?
- Nikdy nepoužívejte náhubek jako trest. Pes by si k němu vytvořil vyloženě negativní vztah.
- Nenechávejte psa s náhubkem bez dozoru, zvlášť pokud si na něj teprve zvyká. Mohl by se zranit nebo někde zachytit.
- Nepřeskakujte fáze tréninku, ale ani nezůstávejte zbytečně dlouho u jednoho kroku. Každý pes má jiné tempo a jinou míru tolerance.
Většina psů si na náhubek zvykne během několika dnů až týdnů. V každém případě platí, že cílem tréninku není, aby pes náhubek snesl, ale aby ho vnímal jako signál něčeho příjemného. Díky tomu bude klidný a vyrovnaný i ve chvílích, kdy ho bude opravdu potřebovat. Když trénink nepodceníte a budete trpěliví, otevřou se vám nové možnosti společného trávení času, ať už to bude cestování v MHD, návštěvy restaurací nebo jiná společná dobrodružství.
Autor: Kateřina Janíčková
