Pejsek v rodině je radost, ale i starost. Jakmile si totiž přinesete svého chlupatého kamaráda domů, téměř celý váš svět se začne točit okolo něj, minimálně v prvních měsících. Hned po seznámení pejska s novým prostředím bude následovat jeho výcvik. Základní povely však prozatím půjdou stranou, primárním úkolem totiž bude zajistit, aby se vám všude po bytě neobjevovaly loužičky.
Jak si s tím poradit? Inspirujte se našimi tipy na to, jak naučit štěně čůrat venku! Když budete postupovat krok za krokem, jistě už po pár dnech uvidíte posun.
Základem úspěchu je každodenní rutina
Téměř každá matka vám řekne, že jedním z tajemství spokojeného života s dětmi je pevná rutina. Se štěňaty je to dost podobné. Když jasně nastavíte čas venčení, štěňata si na něj zvyknou a přizpůsobí se mu – jelikož budou jasně vědět, kdy půjdou ven.
Nejsou však schopná potřebu čůrat potlačovat tak dlouho jako dospělí psi, musíte se tedy přizpůsobit i vy jim. Na jeden měsíc věku se počítá zhruba hodina, po kterou dovede štěně vydržet – pokud tedy máte například dvouměsíční štěně, měli byste ho venčit každé dvě hodiny.
Nejlépe uděláte, když venčení skloubíte i s dalšími aktivitami. Pejska vezměte ven po probuzení, jakmile se nají a napije a také jakmile si dohrajete. Díky tomu se na váš rozvrh mnohem lépe naladí.
Stejně tak mu ve stejnou dobu dávejte najíst. Jestliže se totiž pejsek bude pravidelně stravovat, bude se pak také vyprazdňovat. Krmení rozložte do dvou až tří denních dávek a opět ho spojte s procházkami – trávení tak bude pro pejska snadnější a vyhnete se tomu, že by trpěl nechutenstvím.
A pokud chcete zamezit noční potřebě čůrat, po posledním venčení pejskovi vezměte misku s vodou a vraťte mu ji až ráno – jeho potřeba čůrat tak bude výrazně menší. Starší psi už mívají lepší výdrž a obvykle do rána bez problému vydrží, i když se před spaním řádně hydratují.
Držte se stejného místa
Úspěšná cesta k tomu, jak naučit štěně čůrat venku, má svá pravidla i během venčení. Ze začátku je potřeba vybrat jedno místo, které bude pejsek vnímat jako svůj venkovní „záchod“, a toho se následně držet.
Při každém venčení štěně k tomuto bodu vezměte a až bude vykonávat potřebu, motivujte ho povelem vlastního výběru, který si s touto činností spojí. Při dalších procházkách mu pak když tak můžete připomenout, co se od něj očekává.
Nejdůležitější je ale vždy odměna – tu byste s sebou měli mít na procházce vždy s sebou. Zásadní je totiž štěně odměnit ihned poté, co se na vybraném místě vyčůrá, jedině tak pochopí, za co ji vlastně dostalo.
Dejte však pozor, abyste pejska neodměňovali příliš brzy – rozptýlili byste ho a on by v zápalu rozrušení mohl zapomenout potřebu dokončit. Pokračování by si pak nejspíš nechal až na doma. Jakmile svůj močový měchýř vyprázdní a dostane chutnou odměnu, vezměte ho na klasickou procházku.
S tréninkem pokračujte i doma
Nejde však jen o odměny a povely. Jestliže chcete najít skutečně efektivní cestu, jak naučit štěně čůrat venku, měli byste mu také zabránit ve vykonávání potřeby u vás doma.
V první řadě je potřeba sledovat známky chování, které naznačují, že pejsek potřebuje vyvenčit. Obvykle se jedná například o štěkání, kňučení, škrábání na dveře, přičupávání, nadměrné čmuchání nebo popocházení do kolečka. Jakmile některé z těchto znamení zaznamenáte, ihned připravte vodítko a štěně vezměte na jeho „záchod“. Při vykonání potřeby ho opět odměňte.
Štěně byste měli doma mít pod neustálým dozorem, je tedy dobré ho mít poblíž pouze v omezeném prostoru, ideálně s připraveným vodítkem – to platí, i když jste s ním na dvoře či na zahradě. Jakmile se naučí chodit čůrat ven, můžete mu dát větší volnost.
Z toho důvodu byste se měli připravit i na situace, kdy zrovna nebudete doma – ty byste však ze začátku měli omezit na minimum nebo pro něj zajistit hlídání osobou, kterou dobře zná. V krajních případech se vykonávání potřeby uvnitř můžete vyvarovat tak, že jeho výběh omezíte na tak malý prostor, že v něm čůrat chtít nebude.
Využijte k tomu například ohrádku nebo klec – pamatujte ale na to, že by si v ní štěně mělo být schopné bez problému sednout i lehnout, postavit se a otočit se kolem dokola. Pobyty mimo domov se snažte co nejvíce zkrátit (nenechávejte ho samotného déle než hodinu a půl) a chlupáče běžte hned po návratu vyvenčit.
Na nehody buďte připraveni
Nikdo učený z nebe nespadl a pro štěňata to platí také. Počítejte s tím, že dojde k nehodám, a přistupujte k nim v klidu a bez jakýchkoliv dramat. Když přistihnete štěně, jak čůrá doma, ihned ho vezměte ven. Pokud zde vykonávání potřeby dokončí, odměňte ho.
Po příchodu nepořádek pořádně ukliďte. Zbytky výkalů a moči psy přitahují a motivují je k tomu, aby si je nadále značkovali.
V žádném případě ho za jeho chyby netrestejte. Máchání čumáku v jeho nepořádku a podobné praktiky pouze způsobí, že se před vámi štěně začne bát potřebu vykonávat a efekt by byl spíše opačný.
Na druhou stranu na takové nehody ale dávejte pozor. Jestliže dovolíte, aby k nim docházelo příliš často, štěně by to mohlo zmást a trénink by se značně prodloužil.
I nám lidem chvíli trvá, než se jako malí naučíme stabilně používat nočník – a platí to i pro štěňata. Pokud však zvolíte klidný a proaktivní přístup, pokrok můžete vidět už i po týdnu. Pamatujte však na to, že každý pejsek má své tempo, a raději se předem vybavte kvalitními úklidovými prostředky. Přejeme vám hodně štěstí.
Autor: Kateřina Kubíková
Foto: Blue Bird — Pexels.com
Průvodce pro nové chovatele – 5. část Než začneme vychovávat psího výrostka