My majitelé psů jsme taková zvláštní sekta. Mezi sebou se často o svých miláčcích dovedeme bavit s takovou dikcí a zápalem, až by někdo skoro mohl pochybovat, jestli se místo o psech nebavíme spíš o dětech. Nevadí nám dlouhé procházky v dešti, chlupy v puse ani bohapustý průvan, který nám náš život se psem působí v naší peněžence. A tak je to správně.
Zvenčí se naše společenství těžko chápe. Vězte ale, že mezi pejskaři a zbytkem lidské populace nepanují zas tak propastné rozdíly. A proto je dobré k sobě navzájem přistupovat s úctou a respektem. To by s obecně dalo doporučit téměř všem znesvářeným skupinám. Takže stačí mít otevřené oči, otevřenou mysl a uvědomit si, že já a můj pes nejsme jediní dva ve vesmíru. Žijeme obklopeni jeden druhým a právě díky pár základním pravidlům to tady může fungovat, aniž bychom se chtěli každou sekundu navzájem povraždit. Jak tato pravidla mohou vypadat, když máte psa?
Vy se na pořízení psa teprve chystáte? Tak si přečtěte, jak na to!
Žij a nech žít
Věděli jste, že existují lidé, kterým jsou psi úplně jedno? Ne, že by je přímo nenáviděli, ale nezbystří, když vejde pes do kavárny, neusmívají se na cizí psy v parcích, neptají se vás na počet zubů ani poslední štěňata. Prostě je to naprosto nezajímá. A ač to nám pejskařům zní bizarně, i takovou část naší společnosti je třeba plně respektovat. Takže až váš Waldemar půjde příště s bezelstným výrazem netečně očuchat svačícího pána v parku, nevolejte, že Waldemar je přece hodnej. Spíš Waldemarovi vysvětlete, že tohle se na potkání prostě nedělá. Případně netečného pána varujte a zeptejte se, jestli mu to nevadí. A když už navážete kontakt, úplně si odpusťte historku o tom, že Waldemar je ještě štěně a nezdolné klubíčko energie. Ne všechny to zkrátka zajímá. Tečka.
Čistota, půl vřelých mezilidských vztahů
Vypadá to jako věc, kterou přeci všichni ví a nikomu se nemusí připomínat. Po tom, co už čtyři roky venčím psa v pražských parcích už jsem ale definitivně ztratila iluze. Jak nás pak zbytek společnosti má mít za právoplatné spolu obyvatele planety, když se chováme jako naprostí šílenci. Vídám to opravdu dnes a denně. Jak někdo nechá uprostřed zelené louky v parku vykonat psa potřebu, dvakrát se rozhlédne na každou stranu (což už samo o sobě je aktivita, která se náročností vyrovná tomu to sesbírat), a s rukama za zády svižně odchází na druhou stranu. Nemluvě o lidech, kteří nechávají své psy značkovat auta a rohy mateřských školek. Naštvaná jsem i jako pejskař. Jiná je situace v otevřené přírodě, ale obecně platí zlaté pravidlo: může do toho někdo šlápnout? Seber to. Nemáš u sebe z nějakého důvodu pytlík? Popros někoho, nebo se to snaž vyřešit jinak. Tak těžké to zase není.
A čistota psí srsti je další kapitola, o tom už jsme také něco napsali.
Etiketa pro psy
Je nám jasné, že cesta k výchově psa je trnitá. Nic nejde naráz a všechno stojí velké úsilí. Důležité je ale ostatním lidem ukázat alespoň snahu a fakt, že to nemáte úplně na salámu. Zkuste se zaměřit na věci, které by ostatním lidem nemusely být úplně příjemné. Naprosto postačující bude, když odnaučíte svého psa skákat po lidech, to bývá jablko sváru nejčastěji. Dále se celkem vyplatí zapracovat na štěkotu. Zvláště, pokud jste si zvykli chodit se psem do kaváren, nebo bydlíte v činžáku s papírovými stěnami. Lidé také obzvláště ocení, když se jich zeptáte na názor, ještě dřív, než si je váš pejsek přijde očuchat, ne až potom. A pokud se jim v tramvaji omylem posadí na nohu, bude stačit prosté pardon. Dejte světu najevo, že v něm nežijete sami, a on vám to bude oplácet.
Psí taneční
Závěrečný odstavec asi brzy vydá na samostatný článek, ale na okraj musíme tohle téma zmínit také. Váš pes se jednak pohybuje ve společnosti ostatních lidí, v takové pejskařské velmoci jakou jsou Čechy se také dost často pohybuje ve společnosti ostatních psů. A to s sebou nese také velké množství třecích ploch. A protože pes má o empatii trochu jiné představy, musíme to občas ohlídat za něj. Zkuste ho třeba odnaučit běhat ke psům, kteří jsou na vodítku, dokud se skrz majitele nepřesvědčíte, že s tím je dotyčný pes v pohodě. Hlídejte také, jak působí na ostatní psi, jestli je třeba nešikanuje a podobně. Vždycky jste pánem situace vy, tak na to nezapomínejte!
Autor: Pavlína Jelínková
Foto: Photo by Romain V on Unsplash