Šediny kolem čumáku přibývají, z pelíšku se vstává o něco pomaleji a na několikametrové výlety už staré tlapky dávno nejsou. Chuť užívat si života ale psím seniorům rozhodně dojít nemusí. A přesně to dokazují čtyřnozí obyvatelé hospice Psí cesta František.
Na samotě u lesa tu žijí společně s Janou Taasante, která se o ně stará. Nejde přitom o klasický útulek, ve kterém by pejsci čekali na odchod k novým páníčkům. Tady už našli svůj domov, kde zůstávají po zbytek života a mezitím prožívají každý den tak, jak jim jejich věk a zdraví dovolí.
Podzim psího života může mít své kouzlo
Na začátku celé Psí cesty František stála jedna psí babička. Jana si z útulku přivezla seniorku Boženku a právě s ní začala cesta, která postupně přivedla do jejího života další staré pejsky. Chtěla jim dát šanci na klidné stáří plné péče, bezpečí a lidské blízkosti.
Než se vydala touto cestou, vypadal její život úplně jinak. Vystudovala ekonomii a práva, založila personální agenturu a žila ve městě. Přesto jí podle jejích slov stále něco chybělo. Postupně tehdejší život opustila a dnes žije se svým partnerem Radimem a psími svěřenci v jurtě uprostřed přírody. Psi jsou tu skutečnými členy domácnosti. V jurtě je najdete v pelíšcích, pod židlemi a pochopitelně také v posteli. Než se člověk někam posadí, měl by se zkrátka raději podívat, jestli už místo není obsazené.
Péče o psí seniory se postupně stala náplní Janina každodenního života. Sama přitom odmítá pohled, že by se pro své pejsky obětovala. Vnímá soužití s nimi jako něco, co obohatilo i její vlastní život a dalo mu skutečný smysl.
Mezi prvními psími seniory, kteří k Janě přišli, byl také Fany neboli Fanoušek. Prognóza tehdy zněla, že s ní pravděpodobně stráví jen dva nebo tři měsíce. Fany měl ale na celou věc očividně trochu jiný názor a nepříznivou diagnózu překonal o krásné čtyři roky. Stal se maskotem celé Psí cesty František a právě po něm nese své jméno.
Jak se zde psím seniorům žije?
Každý z místních psích seniorů má jiné potřeby a možnosti. Jurta stojí na samotě u lesa, takže jeden ještě s chutí vyrazí na procházku a druhému už staré tlapky dovolí jen kratší courání. Na pejsky, kterým už se nikam nechce, zase čeká velká zahrada plná pachů a, jak říká Jana, „pesemesek“. Nikdo nikam nespěchá a každý se tu může pohybovat podle svých sil.
S věkem samozřejmě přicházejí také zdravotní problémy. Někteří psi potřebují pomoc vstát, napít se nebo se najíst. Péče proto nekončí večer zhasnutím světla. Když některý z pejsků potřebuje pomoc v noci, jednoduše se vstává.
Právě tyhle situace ukazují, co péče o staré psy skutečně obnáší.
Když mladá krev rozhýbe staré tlapky
Psí cesta František sice patří především seniorům, občas se ale ve smečce objeví také mladší rošťák. A právě jeho energie dokáže mezi staršími parťáky udělat pěkný rozruch.
Podle Jany někteří senioři díky mladším parťákům znovu ožijí, nechají se strhnout ke hře, pošťuchují se nebo společně pobíhají. Hospic tak rozhodně nemusí být místem, kde se jen smutně čeká na konec. Jak ostatně říká sama Jana, přestože jde o hospic, „je u nás živo a veselo“.
Až přijde čas na poslední cestu
Radost ze společného života má ale u psích seniorů nevyhnutelně i druhou stranu. Nikdo neví, jestli před sebou má ještě několik let, měsíců nebo třeba jen pár společných dní.
V Psí cestě František se před touto skutečností nezavírají oči. Jana své svěřence přijímá s vědomím, že je jednou bude také vyprovázet, a zůstává s nimi až do konce. O smrti se proto nemlčí a Jana ji přijímá jako přirozenou součást života. Sama jí říká Milost Paní.
V posledních chvílích je důležité být s pejskem, pohladit ho a zůstat po jeho boku. Blízkost odcházení podle Jany zároveň učí vážit si obyčejného „tady a teď“, třeba dalšího společného rána nebo toho, že vedle vás pejsek pořád spokojeně oddechuje.
Někteří obyvatelé Psí cesty František mají velkou část života za sebou, jejich cesta ale ještě neskončila. Dokud zbývá chuť k jídlu, radost z pohlazení, zajímavý pach na zahradě nebo kamarád, se kterým se dá trochu pošťuchovat, pořád je co prožívat.
A když jednou přijde úplný konec, nejsou na něj sami.
Jak můžete Psí cestě František pomoci?
Péče o smečku psích seniorů je nejen časově, ale také finančně náročná. Psí cesta proto funguje i díky lidem, kteří se rozhodnou podat jejím chlupatým obyvatelům pomocnou ruku.
Podporovatelé přitom nemusí posílat vysoké částky. Pomoci mohou i pravidelné příspěvky třeba po padesáti korunách. Právě když se podobných menších darů sejde více, dokážou společně pomoci s fungováním hospice.
Pokud se chcete přidat, můžete přispět libovolnou částkou na otevřený účet 2700954154/2010 vedený u Fio banky.
Psí cesta František ale není jen místem pro své čtyřnohé obyvatele. Od jara do podzimu Jana otevírá hájenku také lidem, kteří zde mohou strávit delší pobyt, na chvíli odložit mobil a zpomalit. Návštěvu či pobyt je potřeba domluvit předem na e-mailu psicestafrantisek@gmail.com. Více o místě samotném najdete také na webu Psí cesty František.
Stáří žádnému pejskovi nezastavíme a čas strávený s nimi si do zásoby také koupit neumíme. Můžeme se ale postarat o to, aby stálo za to vrtět ocasem až do posledních dní. A přesně o to se v Psí cestě František snaží.
Autor: Jakub Janíček
Foto: Canva
