Náš život s těhotnou fenkou a pak i s jejími štěňaty: Ještě pořád těhotná
Jsme potichu, abychom ji nerušili ve spánku, chodíme na procházky, připravujeme jídlo. Více se do denního programu naší Xilly v poslední době kromě jídla ani nevejde. Občas házení míčku a zlý pohled na cizího kocoura, za kterým se teď nemůže rozběhnout. To je vše. Ještě jednou týdně prohlídky u veterinárního lékaře. Z počátku těhotenství totiž byly velké problémy. Nejen, že hárání bylo skryté a poznalo se pouze podle rozboru krve, taktéž vhodné dny určil (jak je vidět s přehledem přesně) veterinární lékař. V prvních týdnech těhotenství měla Xilly v těle nějaký zánět, který byl léčený antibiotiky. Navíc vůbec nechtěla přijímat potravu a prakticky ani vodu po dobu, která již ohrožovala nejen štěňata ale i ji samotnou. Překonali jsme vše, ale cesta do pekel je vydlážděná a cesta zpátky bude velmi krušná. Naše Xilly nyní potravu přijímá prakticky pouze z ruky, ať je to cokoliv dobrého a potěšeně se u toho usmívá. Nad miskou stojí a nic. No, teď jí to odpustíme, ale počkej později. Myslím, že vím, jak to dopadne 😊. Připravili jsme porodní bednu, všechny další náležitosti jako váhu, Septonex, nůžky na přestřižení pupeční šňůry, kdyby si s tím nevěděla rady, radiátor na přitopení, aby čerstvě narozeným štěňatům nebyla zima atd. A taky zvládáme (zatím) vlastní nervozitu a pochybnosti, jestli všechno budeme umět jako dřív a jestli jsme na něco nezapomněli. Snad ne.
Teď čekáme na porod, čekáme, čekáme, nikam nechodíme, abychom neprošvihli začátek, ale o tom až příště.
