Když si domů přinesete štěně, zahajujete tím novou životní etapu plnou chaosu, radosti a nekonečných otázek. Jednou se mazlíte na sedačce, jindy zase řešíte, jestli je normální, že štěká na vlastní stín, a kdy vlastně musíte vyrazit na první očkování.
Prvních pár měsíců navíc rozhoduje o tom, jaký pes z vašeho štěněte vyroste. Jak bude reagovat na cizí lidi, na jiné psy, na návštěvu u veterináře nebo na to, když ho na chvíli necháte samotné doma. V tomto průvodci vás krok za krokem provedeme všemi informacemi, které by vás v prvních týdnech a měsících života mohly zajímat.
Co je to štěněčí období?
Jako štěněčí období se označuje počáteční fáze vývoje, během které se formuje jak osobnost vašeho parťáka, tak jeho fyzické tělo. V tomto období dochází k růstu kostry, vývoji imunitního systému a intenzivnímu neurologickému vývoji.
Péče a výcvik během štěněčího období také určují, jak bude pejsek reagovat na svět kolem sebe a jestli bude například sebejistý, nebo úzkostný. Případné nedostatky se pak v dospělosti dohánějí velmi těžko.
Do kdy je pes štěně?
Mnoho páníčků si myslí, že každý pes je štěně do věku jednoho roku. Ve skutečnosti ale rychlost dospívání úzce souvisí s velikostí plemene.
Štěňata malých plemen dospívají rychleji a bývají fyzicky kompletně vyvinutá skutečně už kolem jednoho roku. Avšak velká a obří plemena rostou podstatně déle a jejich kostra a klouby se formují až do 18.–24. měsíce života. Blíže jsme tuto problematiku rozebrali v článku: Do kdy je pes štěně? Odpověď vás možná překvapí.
Navíc je třeba rozlišovat dospělost fyzickou a psychickou. Pes totiž sice může vypadat jako dospělý, ale ještě se několik měsíců nebo let chovat jako puberťák. Typická je v takových případech impulzivita, testování hranic nebo neposlušnost u povelů, které parťák běžně zvládá bez problému.
Právě proto je důležité psí dospívání vnímat spíše jako proces a mít s parťákem trpělivost. Protože navenek možná vypadá jako dospělák, ale uvnitř může být stále ještě štěně.
Vývojové fáze štěněte
Od narození až do osmého týdne života štěně zůstává u chovatele. V tomto období se od matky i sourozenců učí základy psí gramotnosti. Když se štěně odebere dříve, zvyšuje se riziko, že mu budou v dospělosti chybět základní sociální dovednosti ve vztahu k jiným psům. Proto zákon č. 246/1992 Sb. stanovuje minimální věk pro odběr štěňat od feny na 50 dnů.
Co se děje se štěnětem poté, co si ho přivezete domů? Níže si každou fázi popíšeme. Berte však na vědomí, že konkrétní věková hranice každé fáze se u jednotlivých plemen může mírně posouvat, základní logika vývoje však zůstává stejná.
8.–12. týden: na hranici zvědavosti a strachu
Je možná trošku paradox, že první dny štěněte u vás doma obvykle připadají na období, kdy je nejopatrnější a nejplašší vůči novým podnětům. Nicméně právě díky této citlivosti je štěně zároveň nejvnímavější a nové zážitky si vysvětlí jako normální součást světa. A co je nejdůležitější, štěně si teď vytváří silné citové pouto k vám jako ke své rodině, a tenhle vztah bude držet celý život.
Proto se jedná o nejlepší chvíli na seznamování s novými lidmi a situacemi, ale opatrně a v rozumné míře. Zároveň se v tomto období snažte vyhnout zbytečně děsivým nebo bolestivým zážitkům. Pokud taková situace přece jen nastane, dejte svému parťákovi najevo, že není důvod k obavám.
12.–24. týden: zvědavost a osamostatňování
Přibližně kolem třetího měsíce strach postupně ustupuje a střídá ho zvědavost a větší samostatnost. Štěně zjišťuje, jaké má v rodinné smečce místo, a začínají se ukazovat první náznaky jeho povahy. Zároveň dochází k přezubování, se kterým přichází také chuť všechno okusovat – žvýkací hračky se teď stávají naprostou nutností.
Pokračujte dál také se socializací a učte se číst řeč těla svého parťáka, abyste poznali, kdy je mu nepříjemně. Kolem 16. týdne je štěně zralé také na intenzivnější nácvik hygieny a základních povelů.
6.–12. měsíc: projevuje se puberta
Čas plyne jako voda a z roztomilého štěněte je najednou psí puberťák, což se odráží i do jeho chování. Začíná fáze testování hranic, kdy se pes snaží prosadit v rodinné smečce a zkouší, kam až může zajít. Nuda je v tomhle věku stejně nebezpečná jako u lidského puberťáka, takže pes potřebuje hodně pohybu a podnětů.
V tréninku a aktivitách ale rozhodně nepolevujte. Také si udělejte čas na dlouhé procházky, ať má pes prostor čichem prozkoumat celé okolí.
12.–18. měsíc: emoční dospělost
Jakmile váš parťák dosáhne emoční dospělosti, ustálí se jeho temperament a povaha. U vás doma už se cítí bezpečně, dobře zná svou pozici ve vaší smečce a hlavně si s vámi vytvořil jedinečné pouto, které vydrží celý život.
Příprava bezpečného domova pro štěně
Než si štěně přivezete domů, vyplatí se projít váš domov a podívat se na něj psíma očima. Štěně totiž zkoumá svět hlavně čenichem a zuby, a proto je obydlí třeba řádně zabezpečit. Zaměřte se zejména na následující oblasti:
- elektrické kabely schovejte za nábytek, nebo je opatřete ochrannými lištami – stačí jedno prokousnutí a hrozí popálení nebo zásah elektrickým proudem;
- pokojové rostliny umí být zrádné – řada oblíbených druhů je totiž pro psy jedovatá, patří sem například monstera nebo difenbachie, takže pokud takové rostliny doma máte, přesuňte je mimo dosah štěněte,
- drobné předměty z podlahy i nízkých stolků – ponožky, dětské hračky, gumičky nebo knoflíky jsou pro zvědavé štěně snadnou kořistí, jenže u nich hrozí spolknutí a následné zablokování trávicího traktu;
- čisticí prostředky a chemikálie patří do uzavřené skříňky mimo dosah štěněte – i malé množství může být pro psí organismus toxické.
Co pořídit pro štěně ještě před příjezdem?
Než štěně poprvé překročí práh vašeho domova, měli byste prostor také doplnit o tu správnou psí výbavu. V ní by vám neměly chybět zejména tyto položky:
- misky na vodu a krmivo – ideálně nerezové, protože se snadno myjí a štěňata je tolik neničí zuby;
- kvalitní krmivo pro štěňata – přizpůsobené věku a velikosti plemene;
- vodítko a postroj – pro první procházky raději postroj, který nezatěžuje krk, později můžete přejít na obojek;
- pelíšek (případně i klec) – místo, které bude jen jeho, kam se může kdykoli stáhnout;
- hračky na okusování – pomůžou zvládat přezubování i celkovou potřebu něco žvýkat;
- podložky na nácvik hygieny – užitečné zejména v prvních týdnech, než si štěně zvykne chodit ven.
TIP: K pelíšku máme ještě jednu praktickou radu – nemá smysl hned investovat do nejdražšího designového kousku. Štěně ho zpočátku bere jako další věc k okusování, takže pravděpodobně skončí rozkousaný a potrhaný. Na kvalitnější a odolnější pelíšek bude čas později, až štěně přeroste fázi nejintenzivnějšího okusování.
O tom, jak ho s ním seznámit, jsme už psali v článku: Jak naučit psa na nový pelíšek – 7 tipů, díky kterým mu usnadníte přechod.
Jak vybrat jméno pro štěně?
Pokud má vaše štěně průkaz původu, pak nejspíš přichází i s honosným jménem jako Sir Archibald. To si ale můžete nechat jen na případné výstavy a plemennou knihu. Doma si vystačíte s praktičtější kratší verzí, jako je třeba Archie.
Při výběru volacího jména se vyplatí myslet i na to, jak dobře ho pes uslyší. Nejlépe fungují jména o délce jedné až dvou slabik zakončená samohláskou (A, E, I, O, U), která štěně snadněji odliší od jiných zvuků. Zároveň si dávejte pozor, aby jméno neznělo podobně jako povely, které budete časem učit – například jméno Bono se snadno splete s „volno“.
Další tipy na výběr psího jména jsme pro vás připravili v našem samostatném článku: Vybíráme jméno pro psa: Na co brát ohledy?
První dny a noci v novém domově
První noc pro nové páníčky často bývá tou nejtěžší zkouškou. Štěně se poprvé v životě probouzí bez matky a sourozenců vedle sebe. Pokud tedy slyšíte z pelíšku kňučení, je to naprosto přirozená reakce na obrovskou změnu.
Během prvních nocí můžete pelíšek umístit těsně vedle své postele. Když štěně v noci znervózní, stačí k němu spustit ruku a lehce ho dotykem uklidnit, aniž byste ho brali do postele nebo na něj mluvili. Až si na nový domov lépe zvykne, pelíšek můžete postupně posouvat na jeho finální místo.
Pomoct může také pár jednoduchých triků.
- Deka nebo hadřík s pachem z původního chovu dá štěněti kousek něčeho známého uprostřed neznámého prostředí.
- Hřejivý termofor zabalený do látky částečně nahradí teplo matčina těla.
- Tikající hodiny umístěné poblíž pelíšku mohou svým rytmem připomínat tlukot srdce.
Štěně by také mělo mít od prvního dne místo, které je jen jeho, ať už je to pelíšek, klec nebo třeba prostor pod stolem. Pokud se tam samo stáhne, nechte ho být. Netahejte ho ven, nesahejte na něj a nenuťte ho k mazlení či jiným aktivitám. Tohle místo musí zůstat spojené výhradně s klidem a bezpečím, jinak přestane plnit svou funkci.
Od kdy nechat štěně samo doma?
Spousta lidí s nácvikem samoty vyčkává, ale to je chyba. Samostatnost je potřeba trénovat postupně už od prvního dne, jen v úplně minimálních dávkách. Klidně začněte tím, že se na pár vteřin zavřete třeba do koupelny. Postupně čas prodlužujte a pak místo koupelny odejděte na chodbu nebo před váš dům.
Cílem je, aby si štěně zvyklo, že samota je krátká, běžná a vždycky skončí vaším návratem. Pokud tenhle postup přeskočíte a štěně zůstane poprvé samo až po týdnech ve vaší nepřetržité společnosti, riziko rozvoje separační úzkosti prudce roste.
Seznamujeme se s venčením
Loužičky a nehody na koberci k prvním týdnům se štěnětem jednoduše patří. Pokud chcete situaci co nejdříve dostat pod kontrolu, je potřeba se obrnit trpělivostí a vsadit na pravidelnost a předvídatelnost.
Jak často venčit štěně?
Štěně má menší močový měchýř a nedokáže potřebu „na záchod“ kontrolovat, takže potřebuje chodit ven mnohem častěji než dospělý pes. Páníčci se velmi často drží osvědčeného vzorce, který vypadá zhruba takto:
- ihned po probuzení – a to při ranním vstávání i po případném odpoledním šlofíku;
- po jídle a pití – zažívání se rozjíždí velmi rychle, klidně do 15–20 minut;
- po intenzivní hře – vzrušení a pohyb podporují potřebu se vyprázdnit;
- každé 2 hodiny – tenhle interval je bezpečná pojistka, i když nenastane žádný z předchozích bodů.
Jak naučit štěně na podložku či plenku doma?
Pro pejsky žijící v bytě, kteří první týdny nezvládají čekat na venčení přes noc, se hodí dočasné řešení v podobě podložky nebo plenky na vymezeném místě v bytě.
Učení funguje stejně jako u venčení. To znamená, že štěně na podložku dovedete ve chvíli, kdy je pravděpodobné, že se potřebuje vyprázdnit, a odměníte ho, když se mu to podaří.
Jak odnaučit štěně čůrat doma?
Jakmile zvládá delší intervaly a může se bezpečně venčit, postupně podložku eliminujte a přesouvejte vykonávání potřeby čistě ven. Opět si připravte spoustu pamlsků, a když se parťák vyčůrá nebo udělá hromádku venku, odměňte ho. Nikdy s pochvalou nečekejte až domů, vždy štěně pochvalte hned po vykonání potřeby.
Podrobný návod, jak postupovat, najdete v článku: Už žádné domácí loužičky! Jak naučit štěně čůrat venku?
Co raději nedělat?
Namáčení čumáku do louže moči ani fyzické tresty štěně nic nenaučí. Nepochopí souvislost mezi kaluží na koberci a vaším křikem o deset minut později, zapamatuje si pouze strach z vás a může ztratit zájem před vámi potřebu vůbec vykonávat.
Pokud štěně udělá nehodu, prostě v klidu ukliďte a v následujících dnech zkraťte intervaly venčení, aby k podobné situaci nedocházelo. Když budete důsledně dodržovat nastavený režim, štěně časem samo přiběhne k vám nebo ke dveřím, když bude potřebovat ven.
Průvodce výživou sousto za soustem
Než si štěně přivezete domů, mělo by u chovatele projít postupným odstavováním. To znamená, že kolem 3.–4. týdne začne vedle mateřského mléka dostávat první příkrmy v podobě kašovité směsi z namočených granulí nebo speciální mléčné náhražky. Do 8. týdne věku už by mělo být plně zvyklé na pevnou stravu, což znamená, že od tohoto bodu je krmení plně ve vašich rukou.
Výživa štěněte patří k náročným tématům, protože se páníčci často ztrácí ve spoustě protichůdných rad. Čím tedy krmit štěňata? Existují tři hlavní směry, kterými se páníčci vydávají nejčastěji.
- Prémiové granule pro štěňata jsou nejjednodušší, a tedy přirozeně také nejrozšířenější volbou. Kvalitní granule jsou nutričně bohatší, takže i přes vyšší cenu za kilogram vám ke stejnému výsledku stačí menší množství než u levnější značky. Navíc bývá u prémiových značek stabilnější složení mezi jednotlivými šaržemi.
- BARF (biologicky dostupná syrová strava) spočívá v krmení syrovým masem, kostmi, vnitřnostmi, ovocem a zeleninou. Výhodou je přirozenější složení stravy, nevýhodou pak náročnost na sestavení vyvážené dávky. U rostoucího štěněte je totiž nedostatek nebo přebytek některé živiny (zejména vápníku a fosforu) rizikovější než u dospělého psa. Pokud se pro barfování rozhodnete, vyplatí se konzultace s veterinářem, aby dávka odpovídala potřebám konkrétního plemene a věku.
- Domácí vařená strava pro štěňata představuje kompromis mezi granulemi a syrovou stravou. Nejčastěji se kombinuje tepelně upravené maso, rýže nebo brambory a zelenina. I tady ale platí stejné riziko jako u BARFu, kdy ve stravě mohou chybět mikroživiny, což se u štěněte ve vývinu může projevit na vývoji kostí a kloubů.
Ať zvolíte kteroukoli variantu, navykejte štěně na novou stravu postupně. Jakákoli náhlá změna může snadno vyvolat zažívací potíže.
Pozor na laktózu! Po odstavu od matky u většiny psů klesá schopnost trávit laktózu, a tak u nich kravské či jiné mléko může způsobit průjem nebo nadýmání. Pokud chcete štěněti udělat radost tekutou pochoutkou, sáhněte raději po speciálních produktech bez laktózy určených přímo pro psy.
Jak často krmit štěně podle věku
Malá štěňátka potřebují jíst několikrát denně, ale čím jsou starší, tím větší mají žaludek a stabilnější metabolismus, a tak je možné dobu mezi krmením prodlužovat. Jak to vypadá v praxi, ukazuje tabulka níže.
| Věk štěněte | Počet krmení |
| od 8. týdne | 4× denně |
| 3 až 6 měsíců | 3× denně |
| od 6. měsíce | 2× denně |
Konkrétní množství krmiva se odvíjí od váhy, plemene a typu granulí. Vždy je nejspolehlivější řídit se dávkováním uvedeným na obalu konkrétního produktu, protože se energetická hodnota mezi značkami může lišit.
A co doplňky stravy?
U vitamínů a dalších doplňků se vyplatí opatrnost. Nevhodně zvolené doplňky mohou spíše uškodit, a proto je jejich podávání štěňatům vždy lepší nejdřív probrat s veterinářem.
U velkých a obřích plemen, jejichž klouby rostou rychle a nesou velkou zátěž, se často doporučuje kloubní výživa pro štěňata s obsahem glukosaminu a chondroitinu. Může totiž fungovat jako prevence před dysplazií kyčelního nebo loketního kloubu.
Páníčci často vsázejí také na probiotika pro štěňata. Podporují totiž rovnováhu střevní mikroflóry, což se hodí zejména v obdobích většího stresu, tedy například po přechodu do nového domova, po změně krmiva nebo po antiparazitární léčbě.
Přechod na dospělé krmivo
Až přijde čas přejít z granulí pro štěňata na krmivo pro dospělé, dělejte to postupně během několika dní, abyste vašemu parťákovi nepřivodili zažívací potíže. Malá plemena zvládají přechod obvykle kolem 7.–9. měsíce, velká a obří plemena klidně až ve 12.–14. měsíci.
Zdravotní péče a prevence
Prevence bývá jednodušší a levnější než léčba následků toho, co se zanedbá, a u štěňat to platí zrovna tak. Co byste si měli hlídat v prvních měsících?
Očkování
Očkování štěňata chrání před nejzávažnějšími infekčními nemocemi, které mohou být pro nedostatečně chráněný organismus potenciálně smrtelné. Proto se obvykle nedoporučuje štěně pouštět mezi neznámé psy, dokud nemá základní cyklus očkování zcela dokončený.
Základ tvoří takzvaná trojkombinace, nebo pětikombinace, která kryje psinku, parvovirózu, infekční zánět jater, parainfluenzu a leptospirózu. Harmonogram obvykle vypadá zhruba následovně:
| Věk štěněte | Co se očkuje |
| 6.–8. týden | 1. dávka základní vakcíny (psinka, parvoviróza, hepatitida) |
| 9.–12. týden | 2. dávka (rozšířeno o parainfluenzu, leptospirózu) |
| 12.–16. týden | 3. dávka (přeočkování, posílení imunity) |
| Od 3.–4. měsíce | Vzteklina |
Přesný harmonogram se může lišit podle veterináře a typu použité vakcíny, proto je vždy potřeba řídit se očkovacím průkazem a doporučením konkrétní ordinace.
Více užitečných informací na toto téma vám poskytne náš průvodce psím očkováním.
Odčervení
Odčervení je pro psa stejně důležitou součástí prevence jako očkování. Paraziti totiž oslabují imunitu a mohou zkomplikovat i účinnost samotné vakcíny. Nicméně u štěňat platí jiný rytmus než u dospělých psů:
- první odčervení se standardně provádí 8. až 14. den po narození,
- poté se až do 3 měsíců věku odčervuje každé 2 týdny,
- od 3 do 6 měsíců věku pak stačí už jen jednou měsíčně.
Po 6. měsíci se přechází na běžný režim jako u dospělého psa, což bývá obvykle jednou za 3 měsíce. Konkrétní přípravek a dávkování vždy zkonzultujte s veterinářem.
Zdravotní komplikace
Pokud se u štěněte objeví některé z následujících příznaků, neváhejte a okamžitě navštivte veterináře.
- Odmítání jídla i pití déle než 12–24 hodin.
- Opakované zvracení nebo zvracení kombinované s průjmem a apatií.
- Krev ve zvratcích, stolici nebo moči.
- Horečka, silná letargie nebo kolaps.
- Otoky, náhlá bolestivost nebo kulhání bez zjevné příčiny.
- Potíže s dýcháním nebo výrazné změny v chování ze dne na den.
Je nutno zmínit, že zvracení u štěněte je vážnější problém než u dospělého psa, protože se malé tělo mnohem rychleji dehydratuje. Jednorázové zvracení po přejedení obvykle není důvodem k panice. Jakmile se ale zvracení opakuje, přidává se k němu průjem, apatie nebo štěně odmítá pít, je čas vyhledat odbornou pomoc.
Kapitola jménem přezubování
Přezubování jsme už krátce zmínili u vývojových fází, ale zaslouží si vlastní prostor. Patří totiž mezi období, která dokážou pořádně potrápit jak páníčka, tak i jeho obuv nebo nábytek.
Kdy štěně přezubuje?
Štěňata se rodí bez zubů. Mléčný chrup jim naroste zhruba do 6. až 8. týdne věku, takže už ho většinou mají při příjezdu do nového domova plně narostlý. Mléčné zoubky začínají vypadávat okolo 3. až 4. měsíce, kdy je nahrazují zuby trvalé, které kompletně dorůstají přibližně kolem 6. až 7. měsíce – a právě toto období se označuje jako přezubování.
Jak přezubování zvládnout?
Období výměny zubů přirozeně provází potřeba okusovat vše okolo. Pomáhá totiž štěňatům zmírnit nepříjemnou bolest a svědění dásní, které tento proces doprovází. Pokud nechcete skončit se zničeným nábytkem, držte se následujících tipů.
- Nabídněte vhodné žvýkací hračky – gumové, silikonové nebo textilní, ideálně s různou texturou. Chlazené (avšak ne zmrzlé) hračky navíc krátkodobě zklidní zanícené dásně.
- Uklízejte věci z dosahu – štěně v tomhle období nerozlišuje mezi hračkou a vaším oblíbeným křeslem, proto oblíbené boty nebo nebezpečné kabely raději dobře zabezpečte.
- Opravujte, netrestejte – pokud štěně začne okusovat něco nevhodného, raději mu nabídněte povolenou hračku, než abyste ho trestali.
Občas se může stát, že najdete v pelíšku nebo na podlaze vypadlý zoubek nebo si všimnete drobného krvácení z dásní – nebojte, to je naprosto v pořádku. Také se může krátkodobě objevit snížená chuť k jídlu, protože kousání granulí během přezubování bolí. Pejskovi můžete krmení usnadnit tím, že granule zalijete malým množstvím vody nebo vývaru, aby změkly.
Nezapomeňte občas zkontrolovat, jestli trvalé zuby rostou správně. U některých plemen se stává, že mléčný zub nevypadne včas a trvalý zub roste vedle něj. Pokud takový problém přetrvává i po 7. měsíci věku, je na místě návštěva veterináře.
Výchova a socializace
Výchova a socializace štěněte spolu úzce souvisí, protože se s nimi začíná ve stejném období (zhruba ve 12.–24. týdnu) a vyžadují spoustu trpělivosti, důslednosti a pozitivní motivace. Hlavně pamatujte, že žádný učený pes z nebe nespadl. Nemusíte zvládnout všechno najednou, stačí postupovat krok za krokem.
Kdy začít cvičit štěně?
Výcvik by měl začít už od prvního dne. Nemusíte na nic tlačit, stačí odměňování žádoucího chování a trocha hravé aktivity v řádu několika minut denně. Čím dřív začnete, tím dřív štěně pochopí, že spolupráce s vámi se vyplácí, a tím příjemnější a jednodušší pro vás celý proces bude.
Postupně můžete přidávat základní povely jako přivolání, „sedni“ nebo „zůstaň“. Jak je parťáka naučit, si podrobně vysvětlujeme v článku: Nejjednodušší povely, které naučíte i štěně.
Jak odnaučit štěně kousat?
Štěně nemá ruce, a tak celý svět poznává tlamou, což většinou zahrnuje i kousání. Samo zatím vůbec neví, jak silně vlastně kouše. Tuhle dovednost, takzvanou inhibici skusu, se teprve učí.
Pokud chcete štěně kousání odnaučit, vycházejte z přirozeného chování jeho sourozenců z vrhu. Jakmile vás při hře kousne silněji, hlasitě a krátce vyjekněte, čímž mu dáte najevo, že vás kousnutí bolí, podobně jako to dělají psi.
Poté hru na chvíli přerušte a ruku stáhněte. Štěně tak pochopí, že silné kousnutí znamená konec zábavy. Po krátké pauze mu nabídněte žvýkací hračku, aby mělo svou potřebu okusovat kam přesměrovat.
Kdy může štěně ven?
Štěně by mělo zůstat kvůli riziku nákazy v izolaci až do dokončení základního očkování, tedy zhruba do 16. týdne. Jenže právě v tomto období se zavírá i socializační okno, kdy se bezpečně seznamuje s novými podněty. Čekat s veškerými venkovními zážitky by tedy znamenalo propásnout tu nejdůležitější fázi pro budování sebejistoty.
Řešením je rozumný kompromis. Nechte štěně běhat venku po zemi jen na místech, kde nepřijde do kontaktu s velkým množstvím cizích psů, tedy ideálně na vlastní zahradě, klidné ulici nebo odlehlé cestičce v parku. V rušnějších oblastech nebo na místech s vyšší koncentrací psů, jako jsou cvičáky nebo centra měst, zatím sáhněte po nošení v náručí nebo v tašce. Štěně tak nasbírá cenné zrakové, sluchové i čichové zážitky, aniž by došlo k fyzickému kontaktu s rizikovým prostředím.
Příprava na městský ruch
Čím více různých podnětů štěně v tomhle citlivém období pozná a vytvoří si s nimi pozitivní zkušenost, tím lépe bude jako dospělý pes zvládat běžné fungování. A tím klidnější bude i vaše budoucí společné venčení.
Mezi zážitky, které se vyplatí parťákovi dopřát už v prvních týdnech, patří například:
- hromadná doprava – krátká jízda metrem nebo autobusem, ať si štěně zvykne na zvuky, vibrace a pohyb;
- jízda autem – klidné jízdy na malé vzdálenosti, ať si štěně na pohyb a zvuky vozu zvykne dřív, než bude muset zvládnout cestu k veterináři nebo na dovolenou;
- rušné křižovatky – ať může navnímat klaksony, houkání i davy lidí;
- různé povrchy – štěně, které si v mládí vyzkoušelo různorodý terén (například rošty kanálů, kovové mosty, dlažbu, lesní půdu, trávu nebo štěrk), se jako dospělý pes mnohem méně bojí nového prostředí;
- výtahy a eskalátory – pokud bydlíte v bytovém domě, jedná se o nevyhnutelnou součást každodenního života, na kterou si štěně bude muset zvyknout.
Ať už se zrovna chystáte pokořit jakýkoli milník, je důležité, aby byl každý zážitek krátký a příjemný. Pokud štěně projeví strach, nenuťte ho v situaci setrvávat déle, než je nutné. Prostě ho odveďte a zkuste to znovu jindy. Klid a zvědavost naopak vždy odměňte pochvalou nebo pamlskem, ať ví, že se nemá čeho bát.
První měsíce se štěnětem mohou být v některých chvílích náročné, ale stačí trpělivost, pravidelnost a trocha shovívavosti a určitě je zvládnete. Nehody na koberci, probdělé noci i jiné náročné zkoušky jednoho dne skončí a zůstane vám věrný parťák na celý život. A jednou na všechny ty těžké chvíle budete s úsměvem vzpomínat.
Autor: Kateřina Janíčková
Foto: Leonardo AI
