Náš život s těhotnou fenkou a pak i s jejími štěňaty – Tak nám nadešel den D
Ano, pan doktor nám spočetl, že nejpravděpodobnější Den D – tedy den porodu bude asi pondělí 7.9. A samozřejmě, že nás upozornil, že několik málo dní před a jeden max dva dny po určeném orientačním termínu je také v normě.
Ačkoliv jsme již absolvovali několik vrhů našich feneček, bylo to už dávno a člověk si nevzpomíná na úplně všechno. My jsme od soboty Xillinku podezřívavě pozorovali. Utvrdila nás v naší špatně skrývané nervozitě tím, že si na zahradě začala vybírat tmavé kouty v křoví, kam za ní nikdo nemohl a odmítala vylézt ven. Navíc sobota a neděle pro psí porod jsou poměrně nevýhodné, zajistit případnou veterinární pomoc je trochu složitější, než ve všední den. Musím říct, že se Xillinka nakonec zachovala naprosto vzorově, jako podle učebnice. V neděli už nechtěla téměř nic z mističky, jenom pila vodu, byla o něco málo neklidnější a co hlavně – neustále hrabala v připravené porodní bedně. Hlídkovali jsme proto i v noci. V pondělí ráno to přišlo: 5.45, 6.15, 7.50, 8.50 a poslední 10.14 v pořadí pejsek jako první a pak už šly až do konce fenečky jedna za druhou. My jsme také zvládali naše jednoduché úkoly – každé narozené štěně označit, podvázat a dezinfikovat mu pupeční šňůru, zvážit, hodnoty zapsat a štěně přiložit zpět k mámě.
Takže shrnuto – Xillinka celý porod zvládala s bravurou zasloužilé matky. Pan doktor měl s termínem pravdu. My jsme připomáhali asi taky ok. Teď je nás doma 2 (lidé) + 1 (Xilly) + 5 kusů, kteří se všichni budou jmenovat od C. A příště – něco o tom, jak těch +5 prospívá.
Autor: Stela
