Už samotné slovo narkóza v mnoha páníčcích vyvolá obavy. A není divu, představa, jak váš parťák bezmocně spí v ordinaci na stole není nijak veselá. Dobrou zprávou je, že anestezie u psa dnes patří k běžným postupům, a pokud víte, co přesně vás a vašeho pejska čeká, stres z vás částečně opadne.
V tomto článku vám proto krok za krokem vysvětlíme, kdy a proč se u psů anestezie používá, jak celý proces probíhá, na co si dát pozor a jak se na zákrok co nejlépe připravit.
Kdy se nejčastěji využívá anestezie u psa?
Anestezie hraje důležitou roli při celé řadě chirurgických veterinárních zákroků. Nemusí jít ale jenom o ně, protože u velmi bojácných nebo agresivních psů může být nutné krátkodobé uspání i při tak běžných úkonech, jako je stříhání drápků nebo čištění uší. Kdy se anestezie využívá nejčastěji?
Chirurgické zákroky
Jakákoli větší operace se bez narkózy neobejde. Ať už jde o kastraci, odstranění nádoru, zákrok v dutině břišní, opravu zlomeniny nebo třeba artroskopii, ve všech případech je celková anestezie pro provedení zákroku zcela nezbytná.
Zubní ošetření
I zubní hygiena u psů obvykle vyžaduje uspání. Čištění zubního kamene, extrakce zubů nebo léčba zánětu dásní patří mezi procedury, které by většina chlupáčů kvůli bolesti, hluku a vibracím bez anestezie nedokázala tolerovat. Pejskovi totiž na rozdíl od lidí bohužel nevysvětlíte, že je to pro jeho dobro.
Ošetření úrazů a drobných zákroků
I úrazy a menší zákroky mohou být pro psa bolestivé a stresující. Co si pod tím představit? Třeba šití hlubších ran, ošetření zlomenin nebo odstranění větší bradavice. V takových případech je sedace nebo anestezie u psa nutná, aby nedošlo ke zranění ošetřujícího veterináře ani samotného čtyřnohého pacienta.
Diagnostická vyšetření
Potřebuje váš pes rentgen kloubů, odběr vzorku nebo jinou diagnostiku, při které musí být zcela v klidu? Sedace bývá běžnou součástí takových procedur, a to hlavně u mladých a aktivních psů, kteří by jinak nezvládli spolupracovat. V krajních případech se v těchto situacích využívá i celková anestezie.
Jaké typy anestezie existují?
Anestezie není jen jedna. Veterinář vybírá typ podle náročnosti zákroku, délky trvání i toho, jak citlivý nebo klidný je konkrétní pes. Některé typy jen znecitliví určitou oblast, jiné uvedou pejska do hlubokého spánku. V čem se od sebe liší?
Lokální anestezie
Používá se na malou část těla, a to typicky při drobných zákrocích, jako je odstranění malého kožního útvaru nebo šití ranky. Pes je tedy plně při vědomí, ale necítí bolest v dané oblasti.
V praxi se lokální anestezie samostatně příliš nepoužívá. Samotné vpíchnutí anestetika totiž může být nepříjemné a pejsek by musel úplně klidně držet, což většina bez předchozího zklidnění nezvládne. Proto se tato možnost často kombinuje se sedací nebo se používá hlavně k tlumení pooperační bolesti.
Celková anestezie
Tedy „klasická“ narkóza, jak si ji většina lidí představuje. Pes je během zákroku v hlubokém spánku, nevnímá bolest, nehýbe se a neví, co se kolem něj děje. Používá se při operacích, stomatologických zákrocích a pokročilých vyšetřeních.
Uspání se provádí buď injekčně, tedy přes žílu, nebo inhalačně, kdy pes dýchá anestetický plyn přes trubičku zavedenou do průdušnice. Často se obě metody kombinují – injekce pro rychlý nástup, plyn pro udržení spánku. Výhodou inhalační anestezie je lepší kontrola hloubky uspání a rychlejší probuzení po zákroku.
Aby byl zákrok opravdu bezpečný, zavádí se dýchací trubice a často se využívají i přístroje pro monitorování srdeční činnosti a dechu.
Sedace
Sedace není „tvrdé uspání“, ale spíš stav hlubokého klidu. Pes je utlumený, ospalý a méně reaktivní, ale neztrácí vědomí. Hodí se hlavně pro méně bolestivé zákroky, tedy například odběr krve, rentgen, povrchové ošetření nebo odstranění stehů. Také se často podává jako premedikace, tedy první krok před celkovou anestezií, aby uspání proběhlo šetrně a hladce.
Jak probíhá anestezie u psa krok za krokem?
I když to může uspání psa působit děsivě, má jasně daný průběh, který se dnes velmi podobá tomu u lidí. Celý proces obvykle probíhá následovně:
1. Předoperační příprava
Psa nejde jenom tak uspat, vždy se na takový zákrok musí dopředu připravit. Základem je hladovka, což znamená, že by neměl jíst minimálně 8–12 hodin před zákrokem (u štěňat méně) s tím, že v daný den se omezí i pitný režim.
Veterinář obvykle provede předoperační vyšetření, aby ověřil, že je zvíře v dostatečné kondici. Bezprostředně před zákrokem dostane pejsek premedikaci, tedy sedativa (často podávaná spolu s léky proti bolesti), která ho zklidní a připraví na anestezii. Už během několika minut po podání bude ospalý a uvolněný.
2. Uvedení do anestezie
Po nástupu premedikace přichází na řadu samotné uspání. U kratších zákroků se anestetikum podává injekčně do žíly, u delších výkonů se přechází na inhalační anestezii.
V druhém případě pes dýchá anestetický plyn přes trubici zavedenou do průdušnice. Ale nemusíte se bát, tu veterinář zavádí až ve chvíli, kdy je pes už v bezvědomí, takže o ničem neví. Tímto způsobem zajistí nejen podávání narkózy, ale také ochranu dýchacích cest, protože díky trubici nehrozí vdechnutí slin nebo zvratků.
3. Průběh zákroku v narkóze
Zatímco váš parťák spí, veterinář celou dobu bedlivě sleduje jeho životní funkce. Díky moderním přístrojům lze jakoukoliv odchylku odhalit včas a okamžitě na ni reagovat.
4. Probuzení a následná péče
Po skončení zákroku veterinář podávání anestetik zastaví a pejska přemístí na klidné a bezpečné místo, kde se může pozvolna probudit – stále však musí zůstat pod dohledem. Tento proces většinou trvá řádově desítky minut, ale záleží na typu a délce zákroku i individuální reakci. Případná dýchací trubice se odstraňuje až těsně před plným probuzením.
Jakmile čtyřnohý pacient začne dýchat sám a je při vědomí, bývá obvykle propuštěn domů. Po probuzení může být trochu zmatený a neklidný – jedná se o takzvanou paradoxní reakci, která většinou brzy odezní. Případné kňučení nebo kašlání může být způsobené podrážděním v krku po dýchací trubici a obvykle samo rychle vymizí.
Jaká rizika přináší anestezie u psa?
Pravděpodobnost komplikace během anestezie je dnes díky moderním lékům a přístrojům podstatně nižší než dříve, obzvlášť u běžných zákroků a zdravých psů. Riziko však stále existuje, a proto po vás veterinář bude před zákrokem určitě chtít podpis informovaného souhlasu.
Ale nenechte se vyděsit, závažné komplikace jsou opravdu vzácné. I tak je ale dobré vědět, co se může stát a jak těmto situacím předejít. Jaké komplikace mohou nastat?
- alergická reakce na anestetikum – extrémně vzácná (přibližně jeden případ ze sta tisíc), může mít různou intenzitu, ale pokud má veterinář po ruce potřebné léky a ví, jak reagovat, dá se obvykle zvrátit bez trvalých následků;
- vdechnutí obsahu žaludku – kvůli oslabeným reflexům se během zvracení může obsah žaludku dostat do plic, což může vést k nebezpečnému aspiračnímu zápalu plic, čemuž se ale dá naštěstí předejít dodržením předoperační hladovky;
- selhání životních funkcí – ve výjimečných případech může dojít k náhlému selhání srdce nebo dechu, a to obvykle u psů s neodhaleným onemocněním, proto je důležité provést předoperační vyšetření a během celé anestezie neustále monitorovat životní funkce psa.
Mezi méně časté potíže, které se během anestezie u psa mohou objevit, patří například poruchy srážlivosti krve, krátkodobé záchvaty nebo přechodné problémy se zrakem. Vyšší riziko jakýchkoli komplikací hrozí především:
- starším psům (8 let a více),
- zvířatům s chronickými chorobami (např. srdce, ledvin či jater),
- pejskům, u kterých se v minulosti vyskytly komplikace s uspáním.
V těchto případech je klíčová důkladná příprava. Uspání často předchází hlubší vyšetření, jako jsou krevní testy, rentgen hrudníku, případně ultrazvuk srdce a EKG. Důležité je poskytnout veterináři všechny informace, které mu pomohou riziko správně zhodnotit.
Co můžete udělat pro hladký průběh zákroku?
I když má celý proces v rukou hlavně veterinář, i vy můžete riziko komplikací snížit. Když svého parťáka dobře připravíte, zvýšíte šanci, že vše proběhne bez komplikací a zotavení bude co možná nejrychlejší. Jaké kroky vám k tomu pomohou?
- Dodržte předepsanou hladovku – pes by neměl jíst alespoň 8–12 hodin před zákrokem (u štěňat stačí 4–8 hodin), vodu lze většinou ponechat do cca 1–2 hodin před zákrokem.
- Nahlaste veterináři všechny léky a zdravotní potíže – řekněte veterináři, co váš pes užívá, čím si prošel a jestli má nějaké alergie, dokonce i úplné drobnosti mohou být zásadní pro bezpečný průběh narkózy.
- Parťáka předem vyvenčete – ráno před zákrokem ho vezměte na běžné venčení, ať v klidu vyprázdní, a samotnou cestu na kliniku pro něj zkuste udělat co nejpohodovější.
- Dodržte případnou doplňkovou přípravu – u některých plánovaných zákroků může být vhodné psa dopředu odčervit nebo mu nasadit lehčí stravu, pokud to veterinář doporučí.
Klíčová je i péče po anestezii
Zákrok už možná máte za sebou, ale to neznamená, že je veškerá práce za vámi. I v této fázi je nesmírně důležité dodržovat doporučení veterináře, aby váš chlupáč dostal péči, kterou potřebuje.
Zásadní je pro psa připravit klidné a bezpečné místo. Jak bude přicházet k sobě, může být malátný, nejistý nebo zmatený. Dokud tedy nebude zcela probuzený, nenechávejte ho bez dozoru a držte ho stranou od dětí a ostatních domácích mazlíčků.
Také mu zabraňte lezení na nábytek, do úkrytů nebo jiných míst, kde by mohl uvíznout, nebo odkud by mohl spadnout. Ideální bude deka rozložená na zemi, nejlépe odpuzující vodu a chlad. Psi totiž mají po narkóze sníženou schopnost regulovat tělesnou teplotu, proto můžete parťáka pro větší komfort také přikrýt dekou.
Než pejskovi nabídnete vodu, nechte ho se plně probudit a nabídnete mu pouze malé množství vody. S krmením počkejte až 5–6 hodin po probuzení a spíš než na granule vsaďte na měkkou lehce stravitelnou potravu. Pokud nechce jíst, nevadí, hlavní je, aby dodržoval pitný režim.
Pokud vašemu parťákovi po zákroku zůstala rána, použijte límec, obleček nebo obvaz, abyste mu zabránili v jejím olizování. Také nastavte klidový režim – tedy žádné skákání, běhání nebo divočení. Venčete ideálně jen na vodítku, krátce a klidně a případné léky podávejte přesně podle instrukcí veterináře.
Je normální, když je pes první den po narkóze ospalý, trochu nejistý nebo lehce apatický. Pokud by ale zvracel, byl velmi malátný, nereagoval, špatně dýchal, měl bledé dásně, otok nebo jiný výrazný problém, neváhejte a volejte veterináře.
Anestezie u psů dnes patří mezi běžné veterinární postupy. Klíčem je dobrá příprava, komunikace s veterinářem a péče po zákroku, které může výrazně snížit riziko komplikací. A co když máte pochybnosti nebo otázky? Nebojte se zeptat – veterinář je tu od toho, aby vám vše vysvětlil a pomohl vám projít celým procesem v klidu a bezpečně. Protože když se cítíte jistě vy, bude mít jistotu i váš parťák.
Autor: Kateřina Janíčková
Foto: Leonardo AI
