Jak jste se stala dobrovolníkem v Dočaskách De De?
O dočasné péči pro psy jsem uvažovala už delší dobu a hledala jsem si o ní informace na internetu. Tak jsem narazila právě na spolek Dočasky De De, na jejichž facebookových stránkách jsem narazila na pejska v nouzi, kterému jsem chtěla pomoci. Spojila jsem se s vedoucí spolku, probraly jsme detaily spolupráce, dostala jsem veškeré potřebné vybavení a krmivo a jela jsem si pejska vyzvednout.
Jak se lze stát dočaskářem? Jaké podmínky musím splňovat?
Abyste se stali dočaskářem, stačí nás kontaktovat a domluvit se s námi na detailech. Preferujeme někoho, kdo bydlí v Praze či okolí (kvůli spřátelené veterinární klinice), ale máme dobrovolníky i v okolí Brna. Dočaskář musí být flexibilní, ochotný čelit různým výzvám, musí mít odvahu a dobré komunikační schopnosti (pro komunikaci se zájemci a v rámci spolku). Musí být schopný zajistit psovi či kočce bezpečné prostředí a věnovat spoustu energie tomu, aby zlepšil jejich dosavadní život. Zkušenosti se psy jsou také vhodné, ale nejsou podmínkou. Krmivo a nutné vybavení hradí spolek z darů veřejnosti.
Co je Vaší motivací?
Největší motivací je určitě vidina zkvalitnění psích životů, změny a pomoci. Šťastné příběhy mi pak dodávají sílu pokračovat dál a utvrzují mě v tom, že dočaskování má smysl. Motivuje mě také možnost obecně šířit povědomí o dočasné péči a trochu se zapojit do osvěty veřejnosti. Určitě se ještě máme co učit a posouvat naše vědomosti.
Máte kolem sebe lidi, kteří Vás inspirovali k dobrovolnictví nebo je to prostě ve Vás?
Dobrovolnictí ve mně zažehla především chuť to vyzkoušet, láska ke psům a také zvědavost. Zajímalo mě, jaké to bude, až svěřeného psa budu předávat nové rodině – ať už pro mě, nebo pro psa samotného.
Co ta aktivita vnáší do života? V čem je těžká? V čem je jiná?
Dočaskování je hodně náročné – nikdy předem nevíte, jaké psychické či zdravotní problémy se u daného jedince projeví. Je nutné počítat s tím, že pes bude třeba bázlivý, nesocializovaný, nemocný nebo zanedbaný. Může o samotě štěkat, ničit věci v bytě, nechávat doma loužičky. Někteří svěřenci také potřebují častou veterinární péči a mají specifické požadavky na stravu. Pokud ale dám všechna příkoří stranou, dočaskování hodnotím jako z mých nejlepších životních rozhodnutí. Proměny, které jsem u psů v mé péči viděla, byly neuvěřitelné: když obézní pes zhubne tak, že může běhat a užívat si život; když se extrémně bázlivý pes po čase přijde pomazlit, když vidíte tu vděčnost za teplo domova a vlastní pelíšek…
Co Vaši svěřenci? Jací pejskové se k Vám dostávají? Jakou péči potřebují?
Přijímáme psy a kočky, kterým zemřel majitel a rodina se odmítla starat, dále jedince odebrané pro týrání a život v nevhodných podmínkách, nalezence apod. Dáváme také šanci psům, kteří jsou dlouho v klasickém útulku, nebo těm, jejichž majitelé se jich vzdali pro neschopnost se o ně postarat. Bohužel si spousta lidí neuvědomuje, že mít psa nebo kočku představuje závazek a to na velkou část života.
Jak svěřence připravujete pro novou rodinu?
Každého připravujeme individuálně, ale obecně se dá říci, že jej socializujeme a dáváme dohromady po zdravotní a psychické stránce. Oproti útulkům představuje naše domácí dočasná péče výhodu v tom, že velmi dobře poznáme povahu zvířete a jeho chování v různých situacích, dokážeme říci, zda se hodí k dětem, zda může mít psí kamarády a s jakými páníčky mu bude nejlépe.
Jaké to je vlastně přivítat nového pejska do domácnosti a po chvíli, když najde páníčka nebo paničku, ho pustit do světa dál? Není to psychicky náročné?
Ano, je to těžké a psychicky náročné. Někdy více, někdy méně – u mě to záleží na tom, jak mi daný pejsek přiroste k srdci a jak dlouho je v mé dočasné péči. Někteří šli do adopce již po 14 dnech, někteří třeba po 4 měsících. Pomáhá mi, když se mnou nový páníček komunikuje, posílá mi fotky a zprávy o tom, jak se jemu i novému členovi rodiny daří. Vědomí, že jsem nový domov vybrala správně a pejsek se má úžasně, mě uklidňuje. Všem dočaskáčkům, které jsem měla, jsem vždycky říkala, že jsou u nás jen dočasně a brzy půjdou do své nové rodinky – snad i oni vědí, že pro ně chystáme tu nejlepší budoucnost.
Stává se, že se Vám pejsek po svěření do nové rodiny vrátí? Proč?
Ano, bohužel i toto se nám stává a důvody jsou různé. I když se snažíme domovy neustále prověřovat a kontrolovat, jak se naši svěřenci po čase mají, samotná adopce je založena na důvěře novým páníčkům a základnímu ověření podmínek, do kterých pes půjde. I přes to, že jezdíme na osobní návštěvy do nových domovů a s majiteli komunikujeme, může se stát, že narazíme na lidi, kteří nejsou tak sdílní, aktuální problémy neřeší a pak chtějí psa vrátit. Vždy je to o lidech. V adopční smlouvě ale máme toto ošetřeno – pes se vždy musí vrátit k nám do spolku, nikdy nesmí být předán třetí straně.
Nejšťastnější příběh?
Mě osobně, pokud bych měla vybrat z 11 pejsků z mé dočasné péče, asi nejvíce potěšil příběh 16letého hluchého křížence Bročka, kterému zemřel majitel, byl umístěn do útulku, kde strávil zimní měsíce, a poté putoval k nám. Přišel se zánětem močového měchýře, což způsobovalo, že se každé 2 hodiny pomočoval. Dočasná péče o něj byla proto dost náročná. Broček byl u nás měsíc a pak se nám ozvali úžasní, srdeční zájemci, kteří Bročkovi nabídli skvělý domov. Přijeli jsme se osobně seznámit a bylo jasné,že domeček se zahradou, psí kamarádka a milí páníčci budou pro něj to nej. Panička mu ušila kalhotky na míru, které ale po 3 týdnech přestal potřebovat, jelikož inkontinence úplně vymizela. Broček si ve svém domově, kde se má jako král, hoví dodnes, a to je mu už více než 18 let!
Vize do budoucna – jakou byste chtěla Českou republiku pro psí život?
Přála bych si, aby se lidé více zajímali o své okolí, vzdělávali se a uměli si najít informace. Pokud uvažují o pořízení psa, aby se opravdu zamysleli nad tím, zda je to dobrý nápad, zda jim to aktuální životní situace umožňuje, zda si nevybírají jen podle vzhledu a vědí, jestli se k sobě budou hodit. Zájemci si často neuvědomují, že život bez psa a se psem je úplně jiný a musí na sebe vzít velkou zodpovědnost. Také mě mrzí, že někteří, i když mnohdy nevědomky, podporují množírny, a kastraci považují za sprosté slovo. Než si psa pořídím, musím si o této problematice něco načíst – a v dnešní době jsou informace opravdu dostupné všem. Nezbývá než věřit, že postupně se informovanost zvýší natolik, aby těchto problémů výrazně ubylo.
Kdyby člověk chtěl pomoci – co můžeme udělat? Jaké jsou možnosti?
Můžete se připojit k našemu týmu a stát se dočaskářem, těch máme nedostatek, jelikož psů a koček v nouzi je neuvěřitelné množství. Můžete nám zaslat finanční dar – jen díky těm totiž můžeme fungovat (měsíční výdaje jen za veterinární péči se pohybují okolo 250 000 Kč). Můžete nám po domluvě přispět i krmením pro psy nebo kočky, zakoupením savých podložek, čisticích prostředků, steliva pro kočky, pelíšků apod. Často také hledáme někoho, kdo by mohl pomoci s převozy psů nebo koček (různě po ČR). V neposlední řadě nám pomůžete i tím, že budete sdílet naše příspěvky na Facebooku a Instagramu a mluvit o dočasné péči i s vašimi přáteli, abyste se také zapojili do osvěty. Tím můžete pomoci snížit poptávku po štěňatech z množírny, zvýšit šanci na umístění pejska do rodiny a podobně.