Život se slepým pejskem není úplně jednoduchý. V domácnosti se musí leccos upravit, přestavět a hlavně uklidit, ale jde to.
Některé věci však neovlivníte. Jako například to, že Šerynka dost často při chůzi po domě lehce kopíruje zeď, aby se rychle dostala tam, kam míří. Zeď ji s jistotou dovede třeba do kuchyně, kde vařím a kde určitě dostane něco na zub. No jo, ale před chvílí byla venku a vyvalovala se slastně na trávníku. Nebo jen vyběhla a zjistila, že prší, tak zase zašla zpět. No prostě v kožichu si buď nese trochu posečené trávy nebo pár kapek deště nebo cosi jiného. A honem kolem zdi do té kuchyně, aby jí nic neuteklo. Nebo jít za Tosinkou znamená projít těsně kolem protější zdi na druhou stranu pokoje, co že to tam ta Toska má? Úplně stejně jde kolem zdi za námi do patra, protože si nesmí nic nechat ujít. Šerynka je vlčí špicka, poměrně mohutná. Když povídání kudy všudy Šerynka chodí zkrátím, tak musím říct, že do výšky cca 50ti centimetrů máme zdi jak my říkáme zapsené. A tak nezbývá přibližně jednou za měsíc – to také závisí na počasí – obejít psí koridory, zdi umýt, pak vzít do ruky štětec, barvu a zeď nově natřít. Je to trochu alchymie, protože samozřejmě nechcete mít na stěně pruh o výšce 50 cm a snažíte se, aby nově natřená část nebyla od té nenatírané poznat. Nakonec se to naučíte docela dobře a málokdo to rozpozná nebo to poznají jenom ti, kdo o naší malovací anabázi vědí. A malovat celý byt můžete stejně často jako ti, kteří slepého pejska nemají.
Zabere to taky dost času. Ale co bychom pro naše miláčky neudělali a co všechno jim odpustíme. Naše Šerynka je úžasná, milá, někdy sveřepá a neústupná, ale většinou se s ní báječně vyjde. A jsou prostě věci, za které opravdu, ale opravdu nemůže.
Psí i Vaše štěstí Vám přeje Stela z Puppydu
Foto: autor