Náš život se slepým psem – část 1. začátky

Jednoho dne přišla do naší domácnosti psička vlčího špice jménem Cherry. Původně patřila mojí mamince, a když maminka odešla, psička přišla k nám. Jméno Cherry je pro nás pouze orientační. Ve skutečnosti je to Šerynka, Šeřinka, Šeřík, Šeříček,  Šeřislava a jiná jména podle nálady. Cherry podle vzoru Šery. Je pravda, že takto ji oslovujeme pouze ve vypjatých situacích, kdy neposlouchala nebo schválně škodila, aby získala naši pozornost, nebo když něco ukradla k jídlu. Kdo by se na ni ale zlobil – Šerynka má totiž zásadní handicap – nevidí, je slepá.

Diagnóza:  Absolutní slepota

Stalo se to před sedmi lety, kdy se nám přibližně během tří týdnů z normálně vidícího psa stal pejsek nevidící vůbec nic, ani tmu a světlo.

Nechci zde popisovat denní anabázi těch dní u veterinárních lékařů. Musím říci, že se všichni snažili, všichni dělali, co mohli, absolvovali jsme desítky vyšetření včetně CT, ale bohužel nedal se zachránit ani zbyteček zraku. Ani na chvíli jsme nezaváhali o její budoucnosti. Také veterinární lékařka podpořila náš záměr nechat si Šerynku a naučit ji žít s handicapem. Začátky byly složité, ještě že nám pomáhala druhá psička Kišinka (úředně Quickly)  – velký černý špic.

Do té doby jsme si takovou situaci nedokázali představit. Když bych to měla k něčemu přirovnat, pak možná přibližně přítomnosti dítěte ve věku asi jeden rok. Odstraníte ostré rohy, odstraníte všechny věci, které může porazit a ony spadnou na ni, hlídáte ji na každém kroku, aby někam nespadla ona sama. Umístíte pelíšek a misku s vodou tak, aby vše mohla dobře najít. Učíte jí chodit do schodů hlavně ze schodů dolů tak, aby nespadla, učíte jí chodit po ulici – to je zvlášť důležité, aby se nebála zvuků a prostředí, které nevidí. Znovu ji učíte jezdit autem, aby z toho neměla hrůzu. Prakticky ji učíte vše znova a pokoušíte se jí pomoci odbourávat stresy, které ji ze slepoty přepadají. Nyní nám zdatně pomáhá černá špicka Tosca (též Tosinka, Tosík, Tosák, Tosiště, Kosák).

V dalších povídáních probereme, jak to s Šerynkou chodí. Nechtěla bych toto povídání chápat jako návod pro všechny, spíše jako popis, s čím jsme se setkali a jak jsme situace řešili my. Nemusí to samozřejmě fungovat vždy stejně, každý pejsek je jiný a každý majitel je jiný.  Na druhou stranu hledáme všichni ne netu zkušenosti, tak se to třeba někomu bude hodit.

V dalším díle se podíváme na podrobnosti života se slepým pejskem, čtěte dál!

Vaše Stela z Puppydu

Na hlavní fotografii: Quickly a Cherry – z prvního dne jejich seznámení. 🙂