Možná jste si při mazlení s vaším parťákem všimli, že má na těle malou bouličku, která tam dřív nebyla. Takové zjištění dokáže člověka „pěkně“ překvapit a je přirozené se ptát, co to může znamenat a zda to parťáka nebolí. Jednou z možných příčin je kýla u psa, tedy stav, kdy se část tkáně protlačí do místa, kde normálně nebývá.
Dobrou zprávou je, že ve spoustě případů nejde o nic nebezpečného. Některé kýly jsou malé, psa nebolí a nijak ho neomezují. Ale jiné potřebují více pozornosti, protože se mohou časem zvětšovat nebo parťákovi přinášet diskomfort. Vyznat se v tom na první pohled není jednoduché, a právě proto má smysl vědět, jak kýla může vypadat.
V následujících řádcích se podíváme na nejčastější typy kýl a jejich typické projevy. Také si projdeme možnosti léčby a to, jak může v některých případech pomoct prevence. Díky tomu budete mít jasnější představu o tom, co může být běžná drobnost a kdy už je vhodné nechat chlupáče pro jistotu vyšetřit.
Kýla u psa: co to vlastně je?
Kýla je stav, kdy se část tkáně nebo orgánu protlačí přes oslabené nebo narušené místo ve svalovině a objeví se v prostoru, kam se za běžných okolností nedostává. Na povrchu to často působí jako měkký nebo pevnější hrbolek, ale existují i kýly, které nejsou vidět vůbec, protože vznikají uvnitř těla.
To, jak vypadá kýla u psa, záleží hlavně na tom, kde přesně vznikne a jak velké je oslabené místo. Některé kýly jsou malé a nebolestivé, jiné mohou být citlivé nebo se postupně zvětšovat. Většinou si jich člověk všimne při běžné péči nebo právě při mazlení, kdy má chlupáče doslova pod rukama a snadno zaznamená i malé změny.
Když je uvnitř kýly jen tuk nebo měkká tkáň, bývá výčnělek spíš jemný a poddajný. Pokud se však do oslabeného místa posune část orgánu, může působit pevněji na dotek. Velikost kýly přitom nemusí být stále stejná. Během pohybu nebo při napínání bříška se může trošku zvětšit a v klidových chvílích zase splasknout. U některých kýl si může páníček všimnout i toho, že po lehkém zatlačení na chvíli zmizí.
Druhy kýly a podle čeho je poznáte
Některé druhy jsou nápadné na první pohled, jiné se skrývají pod povrchem a upozorní na sebe až podle chování psa. Pojďme si představit přehled nejčastějších typů a jak je u svého parťáka rozpoznat.
Pupeční kýla
Pupeční kýla u psa se objevuje přímo v místě pupíku jako malý měkký nebo pevnější hrbolek. Většinou jde o vrozený problém a páníčci si ho všimnou už u malých štěňat. U drobných kýl se někdy stává, že se časem samy vstřebají a není nutný okamžitý zákrok. I přesto je dobré bouličku pravidelně sledovat a kontrolovat, zda se nemění.
Tříselná kýla
Tříselná kýla u psa vytváří výčnělek v místě, kde zadní noha navazuje na břicho. Hrbolek může být nenápadný, ale i výraznější a někdy časem mění velikost. Vzniká tehdy, když se část obsahu břišní dutiny posune do oblasti třísla a vytvoří tam bouličku.
U fen se objevuje častěji během březosti nebo po ní, u psů třeba po větší fyzické námaze.
Perineální kýla
Perineální kýla u psa vzniká v oblasti kolem konečníku a projevuje se vyklenutím nebo otokem v zadní části těla. Objevuje se hlavně u starších psů, když pánevní svaly ztrácejí pevnost.
Hrbolek může být různě tuhý a jeho velikost se může proměňovat.
Kýly, které nejsou vidět
Některé typy kýly u psa nejsou patrné na povrchu. Brániční nebo hiátové kýly vznikají uvnitř těla a nedají se nahmatat. Projevují se spíše změnami v chování nebo potížemi s dýcháním či trávením.
Zvenku je tedy vůbec nepoznáte, přesto mohou psa výrazně zatěžovat.
Kdy je čas zpozornět
Některé kýly parťáka nijak netrápí a všimnete si jich spíše náhodou. Stav se ale může různě vyvíjet, a tak je dobré mít oči otevřené. Když znáte typické signály, snadno poznáte, kdy už je lepší vzít parťáka na kontrolu.
Pokud je boulička větší než dřív, je citlivá na dotek nebo má jiný tvar, než jste u ní zvyklí, tělo tím dává najevo, že se uvnitř něco děje. Stejně tak pokud se kamarád vyhýbá dotyku, chová se neklidně nebo si místo urputně střeží.
Pes může být unavenější, nechce jíst, je mu nevolno nebo dokonce zvrací. Někdy se přidají i potíže s dýcháním nebo vyprazdňováním, obzvláště když kýla tlačí na citlivé místo uvnitř těla.
Okamžitý výjezd k veterináři udělejte, když je hrbolek tvrdý, bolestivý nebo se zdá, že je „zaseknutý“ a nejde jemně vrátit dovnitř. To může znamenat, že se uvnitř přiskřípla část orgánu a pes potřebuje pomoc co nejdřív.
Dobré pravidlo pro každého páníčka zní jednoduše. Pokud se vám něco na kýle nebo chování vašeho psa nezdá, raději vyrazte k veterináři. Díky včasné kontrole můžete předejít bolesti i větším komplikacím a parťák se rychleji dostane do své pohodové formy. Navíc je pro něj návštěva ideální příležitostí vydělat si pamlsky za svou statečnost.
Jak se kýla u psa léčí?
Léčba vždy záleží na tom, kde kýla leží a co se do oslabeného místa posunulo. Ne všechny kýly se řeší stejně a u řady psů nakonec nejsou potřeba žádné razantní kroky.
U malých hrbolků, jako je drobná pupeční kýla u psa, může veterinář doporučit jen sledování. U štěňat se břišní stěna ještě vyvíjí a boulička se někdy sama uzavře. V takových případech nejde o nic akutního a stačí kontrolovat, zda se kýla nemění.
Některé typy kýl se ale samy nespraví. Patří mezi ně ta tříselná nebo perineální, kde je postižené místo větší a má tendenci se postupně rozšiřovat. V těchto případech je nejlepším řešením operace, která obsah kýly vrátí tam, kam patří, a místo zpevní, aby problém nepokračoval dál. Zákrok se provádí v celkové anestezii, ale nebojte – většina psů ji zvládá velmi dobře.
U vnitřních kýl, které nejsou na povrchu vidět, se postup určuje podle toho, jak moc ovlivňují běžné fungování psa. I tady ale platí, že správně zvolená léčba parťákovi výrazně uleví a vrátí ho zpět do jeho obvyklé pohody.
A co prevence?
Vrozeným kýlám, jako je pupeční kýla u štěněte, samozřejmě zabránit nejde. U jiných ale můžete riziko výrazně snížit nebo předejít zhoršení. Stačí pár jednoduchých kroků, které pomáhají udržet břišní stěnu i celkové zdraví psa v kondici.
Zajistěte bezpečné prostředí
Úrazy patří mezi časté příčiny kýl. Psa proto mějte pod kontrolou doma i venku. Používejte vodítko tam, kde hrozí vběhnutí do silnice, a vyhýbejte se situacím, kde by si mohl způsobit poranění.
Podpořte zdravé zažívání
Dlouhodobé tlačení při zácpě může zvyšovat riziko perineální kýly. Pomáhá kvalitní strava bohatá na probiotika, dostatek vlákniny a včasné řešení potíží se stolicí. Pokud se pes při venčení viditelně trápí, nepřecházejte to!
Buďte pozorní u citlivých plemen
Některá plemena, například čau-čau, šarpej nebo ta se zkráceným čenichem, mají podle veterinárních poznatků větší sklon k vrozeným hiátovým kýlám. Je to dané jejich anatomií. Těmto psům se častěji hůře dýchá a mívají vyšší tlak v oblasti hrudníku a břicha, což může usnadnit posun části žaludku přes bránici. Pokud máte takového parťáka, neberte na lehkou váhu potíže se zažíváním nebo dýcháním.
Choďte na pravidelné kontroly
Viditelné bouličky, například pupeční kýla u psa, i vnitřní kýly bez vnějších příznaků se mohou časem měnit. Pravidelné veterinární prohlídky pomohou odhalit problém včas. Veterinář dokáže posoudit, jestli se kýla zvětšuje, mění tvar nebo začíná utlačovat okolní tkáně, a doporučí podle toho další postup.
Boulička není konec světa
Ať už váš parťák potřebuje jen občasnou kontrolu nebo veterinář doporučí drobnější zákrok, není to nic, čeho byste se museli bát. Většina kýl jsou banality a psi se po případném zákroku rychle vracejí k běžnému životu.
S vaší pozorností a péčí chlupáč zůstane dlouhodobě v pohodě a bude si po vašem boku i nadále užívat všechno, co miluje.
Autor: Jakub Janíček
Foto: ChatGPT
