Zatímco někteří páníčci se dívají po způsobech, jak svého psa spíše umlčet, jiní řeší opačný „problém“. Toto slovo je v uvozovkách proto, že důvodů, proč jsou někteří psi tišší než ostatní, může být více. A ne vždy je nutné podnikat aktivní kroky pro řešení situace.
Pes, který neštěká je přidanou hodnotou vzájemného soužití pro většinu páníčků – nikoho totiž nevyrušuje. Vaši sousedi si možná všimli, že žijete se psem, až po několika měsících sdílení domácnosti. Pokud však přestal nebo náhle štěkání výrazně omezil, tento jev by mohl signalizovat hlubší problém, který stojí za návštěvu veterináře a v některých případech psího terapeuta.
…Haf?
Kdy jste naposledy tento zvuk slyšeli? Pokud máte pocit, že už si snad ani nedokážete vybavit, jak v podání vašeho psa vlastně zní, zpozorněte.
Možné zdravotní problémy
Za oněměním psa může stát hned několik zdravotních potíží. Hovoříme zde hlavně o onemocněních dýchacího systému, chronickém zvracení, poškození hrtanu nebo průdušnic a dokonce také o poruchách metabolismu.
Velice častým důvodem bývá problém s hrtanem, který se může mechanicky poškodit, a to nadměrným štěkáním. V takovém případě bude odpočinek tím nejlepším lékařem – dejte tomu tedy pár dní a váš pes se opět začne projevovat.
Pes, který neštěká, může mít však hrtan poškozený také vlivem onemocnění virového či bakteriálního původu. Nic tedy nezkazíte návštěvou jeho ošetřujícího veterináře.
Predispozice konkrétní rasy
Přirozený instinkt psů štěkat a upozorňovat na vetřelce je jedním z hlavních důvodů, proč jsme s nimi jako lidé začali soužít.
Netrvalo nám však dlouho, než jsme si uvědomili, že tuto úlohu nejsou schopny splnit všechny rasy. Sníženými vokálními projevy jsou známy například tyto:
- novofundlandský pes,
- bernský salašnický pes,
- italský chrtík,
- šarpej.
Tito psi sice štěkají jen málokdy, neznamená to však, že jsou naprosto tiší. Například rasa basenji nerada štěká, ale zato vyjadřuje svoje emoce jinými zvuky. Preferuje spíše vytí, jódlování nebo vrčení.
Individuální osobnost
Každý páníček má pocit, že zrovna jeho kamarád je naprosto unikátním, nenahraditelným společníkem. A má pravdu! Stejně jako je tomu u lidí, i v řadách psů nikdy nenarazíme na dva stejné jedince.
Pes, který neštěká, může mít prostě jen stydlivější nebo více pohodovou povahu. To je naprosto normální – ano, myslíme to vážně – někteří psi jsou neradi středem pozornosti. A pokud takového máte doma, jste šťastní lidé. Neznamená to totiž, že je deprimovaný, ale spíše preferuje jiné způsoby vyjadřování sebe sama.
Aklimatizace na nový domov
Pokud jste si nedávno přivedli domů nového psa, nedivíme se, že to pravděpodobně byla láska na první pohled. Než však poznáte jeho pravou povahu, může to trvat několik měsíců.
Pakliže nováček ve vašem obydlí neštěká, na vině může být stres z nucené aklimatizace na nový domov. Ne všichni totiž na takovou situaci reagují s nadšením. Je možné, že se u vás cítí jako host a nechce vás „urazit“. Jakmile se u vás však ohřeje, jeho bariéry opadnou a začne se projevovat — a to nejen štěkáním.
Emocionální traumata
Adoptovaní psi s sebou mohou nést emocionální zátěž, která může přímo ovlivňovat jejich chuť štěkat. Pes, který neštěká mohl mít před vámi nevlídného páníčka, který se nebál využívat násilnější donucovací prostředky k tomu, aby sjednal ticho.
Pes pak může automaticky usuzovat, že kdykoliv zaštěká, dostane na zadek. Sice snadno opouští, ale nikdy nezapomíná!
Důvodů, proč váš pes krátkodobě či dlouhodobě neštěká, může být celá řada – a my jsme rádi, že většina z nich je neškodných. Pokud však máte obavu, že by s vaším psem mohlo být něco v nepořádku, rozhodně neotálejte a zajeďte s ním na návštěvu za veterinářem. Na základě vyšetření může zhodnotit jeho zdravotní stav a vy tedy jeho němotu můžete přikládat spíše vrozeným či psychogenním vlivům.
Autor: Jakub Janíček
Foto: Karolina Grabowska – Pexels.com