Nedávno jsem v jednom pražském parku potkala paní s malým psem, který byl ostříhaný tak, že jeho chlupy vypadaly jako lví hříva, následovalo nahé tělo a chundelatá štětička na ocase. Měla jsem dokonce takový nepříjemný pocit, že psí chlupy jsou dokonce nabarvené, aby se co nejvíc přiblížily pískovému odstínu lví srsti. Tahle zkušenost mě přiměla přemýšlet, kde končí láska a péče a začíná zacházení se psem jako s módním psím doplňkem. A jak jsou na tom vlastně psi se stříháním srsti? Kteří stříhání potřebují a kterým můžeme spíš uškodit?
Jako majitelka bezúdržbového skoro ohaře Zuzany jsem o otázkách údržby psí srsti nikdy moc nepřemýšlela. Páníčci hladkosrstých psů v tom mají jistou výhodu. Jen když se jednou za půl roku dostaví línací sezóna, trochu celému procesu pomůžu speciálním kartáčem, jinak se ale o psí srst starat moc nemusím. Jak to ale mají ostatní pejsci?
Srst jako skvěle navržená klimatizační jednotka
Psí kožich není jako zimní kabát, který si v létě jednoduše svléknete. Příroda ho navrhla tak, aby fungoval bez našeho zásahu. Má jednak funkci ochrannou, kdy brání mechanickému poškození kůže, jako jsou odřeniny, zatímco druhou je regulace tepla.
Podsada neboli spodní vrstva srsti funguje vlastně jako taková vestavná klimatizační jednotka – v zimě drží teplo u těla, v létě k němu naopak nepustí horko. Pokud se tedy nevhodně rozhodnete pro stříhání psa v letních měsících, riskujete jeho přehřátí, úžeh a popáleniny od slunce. To si ale spousta páníčků neuvědomuje a mívají tendenci své chundelaté psy na léto této výsady zbavit, protože mají pocit, že je jim v kožichu horko.
Více se o zdraví srsti dozvíte v našem článku: Zdravá srst značí zdravého psa.
Stříhání je vhodné zejména pro psy bez podsady
Univerzální odpověď pro stříhání psů neexistuje, protože klíčem k úspěchu je typ srsti konkrétního plemene. Plemena s podsadou mají kožich složený ze dvou vrstev (např. německý ovčák, husky, špic nebo retrívr) – krycích pesíků a husté podsady. Pokud tyto psy oholíte strojkem, podsada začne prorůstat rychleji než krycí srst. Výsledkem je zplstnatělý kožich, který zcela ztratí svou termoregulační schopnost.
Naopak plemena s neustále rostoucí srstí bez podsady se bez pravidelného stříhání neobejdou (např. pudl, jorkšír nebo maltézáček). Jejich srst roste neustále a bez zásahu plstnatí do dredů. I u těchto psů je mýtus: „Oholím ho na léto, aby mu nebylo horko,“ velmi nebezpečný, protože oholená kůže je bezbranná proti UV záření, což rapidně zvyšuje riziko popálenin a v horším případě i rakoviny kůže.
Třetí specifickou skupinou jsou hrubosrstá plemena, pro která je typický tvrdý kožich s perfektní samočisticí i voděodolnou funkcí (např. drsnosrstý jezevčík či knírač). Odumřelé chlupy u nich ale samy od sebe nevypadají, nýbrž zůstávají v chlupovém váčku. Pokud takového psa oholíte strojkem, uzavřete odumřelý chlup v kůži a narušíte celou strukturu kožichu – nová srst změkne, ztratí svou barvu i funkci a začne svědit. Tato plemena proto místo stříhání potřebují trimování, kdy se speciálním nástrojem odstraňují odumřelé chlupy u plemen s hrubší srstí.
Jak rozpoznat typ srsti u vašeho psa?
Pokud nedokážete typ srsti určit podle plemena, bezpečně ho poznáte podle tří jednoduchých znaků:
- Rozhrňte psovi kožich na hřbetě či na boku až na kůži. Pokud těsně u těla vidíte hustou, jemnou a kratší srst, ze které teprve vyrůstají delší a pevnější chlupy, máte psa s podsadou. Jestliže z kůže roste jen jedna souvislá vrstva stejně strukturovaných chlupů, které připomínají lidské vlasy, jde o srst bez podsady.
- Přejeďte psovi rukou po hřbetě proti směru růstu chlupů. Je kožich na dotek nápadně drsný, pevný a tvrdý jako klasický smetáček? V tom případě máte doma hrubosrsté plemeno.
- Zaměřit se můžete i na línání.
- Pokud z vašeho parťáka na jaře a na podzim padají chomáče chlupů, které musíte denně vyčesávat, jde o klasickou dvojitou srst s podsadou.
- V případě, že pes téměř nelíná, ale chlupy mu viditelně rostou do délky, se jedná o srst bez podsady.
- Jestliže má pejsek matný krepatý kožich a staré tvrdé chlupy mu jdou z kůže snadno a bezbolestně vytáhnout prsty, jde o hrubosrsté plemeno.
Přechod na jinou srst se děje zejména v jarních a podzimních měsících. Při línání ztrácí zvíře zejména velkou část podsady, což je dobře vidět u psů žijících venku. U psů, co žijí v bytě, se proces děje téměř celoročně. Období línání není u páníčků zrovna oblíbené, dá se mu však alespoň částečně předejít pravidelným kartáčováním, a to alespoň jednou týdně.
Kdy tedy stříhat, nebo naopak nestříhat?
Pokud se účastníte kynologických výstav a plemeno vašeho parťáka to vyžaduje, stříhání je nutné. Vhodné také je pro pracovní psy, kdy sestřihem zvýší jejich rychlost a hbitost – typické je například zastříhnutí srsti na hrudi u loveckých psů.
Jak už jsme zmínili, stříhání je dobré také pro psy, kteří nemají podsadu, ale jen krycí vrstvu srsti. Vhodná pro střihy jsou zejména menší plemena bez podsady, kam spadá například:
Stříhání někdy kromě funkce estetické přináší i funkci zdravotní, kdy slouží k lepší údržbě srsti nebo ošetření nebo pro odstranění parazitů. Samozřejmostí je vyholování určitých partií při zranění nebo před zákrokem.
Jak často stříhat psa?
Četnost stříhání ovlivňuje hned několik faktorů včetně toho, jak rychle srst roste, jaké je právě roční období a zda se jedná o psa, který s vámi bydlí v bytě, nebo naopak přebývá většinu roku venku. U plemen bez podsady se kožich standardně stříhá jednou za 4 až 8 týdnů. Pokud zanedbáváte domácí česání, může být nutné kvůli plstnatění srsti navštívit salon dříve. V zimě je lepší nechat srst o 1–2 centimetry delší než v horkém létě.
Na kdy naplánovat první stříhání?
Pokud řešíte, kdy stříhat štěně jorkšíra či jiného dlouhosrstého plemene, snažte se postupovat citlivě. Pro štěně je lepší si nejprve zvyknout na hluk, nástroje i případný dotyk pracovníků salonu, aby si tento proces nezačalo spojovat s nepříjemnými pocity. První lehký hygienický střih kolem očí, tlapek a zadečku by měl proběhnout přibližně kolem 3. měsíce věku. První kompletní sestřih se pak standardně provádí mezi 6. a 9. měsícem, kdy se štěněcí srst přirozeně mění za dospělou.
Doma, nebo v salonu?
Záleží především na vaší zručnosti, povaze vašeho parťáka a náročnosti samotného střihu. Pokud vám jde o to, aby pes domů nenosil bláto, ledovku na chlupech v meziprstí nebo aby mu chlupy nelezly do očí, zvládnete údržbu sami doma. Jen v takovém případě budete potřebovat kvalitní nůžky, případně speciální strojek pro psy. Strojky určené pro lidi totiž psí srst nepříjemně tahají a velmi rychle se tupí.
Do psího salonu se vyplatí vyrazit, pokud váš parťák vyžaduje náročný střih nebo bývá při manipulaci neklidný, bázlivý či agresivní. Zkušení odborníci přesně vědí, jak ostříhat psa, který se brání, v klidu a bezpečně. Navíc mají k dispozici profesionální stoly, kosmetiku i výkonné fény a kromě odborných střihů a ošetření srsti obvykle nabízí také stříhání drápků nebo vymačkání análních žlázek.
Specifickou disciplínou je pak trimování hrubosrstých plemen. Ačkoliv odstranění zralé srsti nebolí, tato technika vyžaduje správný cvik a dostatek trpělivosti. Jde o časově i fyzicky náročnou práci, u které musíte chlup po chlupu vytrhávat prsty nebo speciálním trimovacím nožem. Právě proto většina majitelů jezevčíků, teriérů či kníračů raději volí psí salon.
Ať už se nakonec rozhodnete pro stříhání doma nebo v salonu, vždy mějte na paměti, že psí kožich je důmyslný ochranný systém, který udržuje vašeho čtyřnohého parťáka v bezpečí. Pokud si s úpravou nebo typem kožichu nejste stoprocentně jistí, nebojte se poradit s profesionálním střihačem či veterinářem. Budete tak mít jistotu, že pro vašeho parťáka děláte skutečně to nejlepší.
Foto: Photo by Vincent van Zalinge on Unsplash
