Stává se vám, že kdykoli se přiblížíte k misce, váš parťák najednou ztuhne, sklopí hlavu k jídlu nebo na vás dokonce zavrčí? Podobně může reagovat, když se mu pokusíte vzít oblíbenou hračku nebo kost. Hlídání zdrojů neznamená, že je pes zlý či neposlušný. Jednoduše se bojí, že přijde o něco, co je pro něj v danou chvíli cenné.
Dobrou zprávou je, že pes většinou začne dávat svou nejistotu najevo dávno předtím, než zavrčí nebo se po vás ožene. Stačí se naučit číst řeč psího těla a vědět, jak na varovné signály správně reagovat.
Co je hlídání zdrojů u psa a co všechno si může hlídat?
Jako hlídání zdrojů neboli „resource guarding“ se označuje chování, kdy se pes snaží udržet přístup k něčemu, co je pro něj důležité. Z jeho pohledu jde do určité míry o přirozenou reakci – pes má něco, o co nechce přijít, a tak se snaží okolí říct: „Tohle mi prosím neber.“ Problém nastává ve chvíli, kdy hlídání zdrojů začne komplikovat běžné soužití nebo představuje riziko pro lidi či další zvířata.
Nejčastěji si psi hlídají jídlo nebo misku, ale může jít prakticky o cokoli, včetně:
- pamlsků, kosti nebo jiných žvýkacích dobrot,
- oblíbených hraček,
- nalezených či ukradených předmětů,
- pelíšku, gauče nebo jiného místa k odpočinku,
- konkrétního člověka.
Vůbec přitom nezáleží na tom, jakou hodnotu má daná věc pro vás. O tom, co je a není cenným zdrojem, rozhoduje samotný pes. Obyčejný kapesník nebo obal od brambůrek pro něj může mít v danou chvíli větší cenu než drahá hračka, kterou našel loni pod stromečkem.
Jak poznat, že si pes něco hlídá?
Hlídání zdrojů nemusí začínat vrčením ani ceněním zubů, ale velmi jemnými signály. Čím dříve je zachytíte, tím menší bude riziko, že se reakce budou stupňovat.
První varovné signály bývají nenápadné
Jedním z nejčastějších signálů bývá ztuhnutí těla. To znamená, že se váš parťák nad miskou, hračkou nebo jiným předmětem najednou přestane pohybovat a vypadá, jako by zamrznul. Někdy také sklopí hlavu níže nad zdroj, zatarasí ho tělem nebo si ho raději odnese na bezpečnější místo.
U jídla může hlídání zdrojů vypadat i tak, že pejsek při vašem příchodu začne rychleji polykat a hltat, jako by se snažil všechno sníst dřív, než se k němu dostanete. Také vás může sledovat očima tak, že je mu vidět bělmo, nebo mít pevně stisknutou, napjatou tlamu.
Vrčení, cenění zubů a výpad už znamenají problém
Pokud jemnější signály nezaberou, váš parťák může svou komunikaci zesílit. V takovém případě bude pravděpodobně varovné signály stupňovat přes vrčení a cenění zubů až k výpadu, cvaknutí zuby nebo kousnutí. Ne každý pes ale projde všemi těmito kroky, a někteří mohou dokonce několik varovných signálů úplně přeskočit.
Záleží také na konkrétní situaci. Pes může například hlídat kost před jiným psem, ale před člověkem vůbec, nebo reagovat jen na jednoho člena domácnosti.
Také je důležité říct, že vrčení není neposlušnost, ale komunikační signál, kterým pes říká, že je mu situace nepříjemná a potřebuje větší odstup. Pokud ho za vrčení potrestáte, může příště přejít rovnou do útoku, protože samotný pocit ohrožení nezmizí.
Proč si pes hlídá jídlo, hračky nebo jiné věci?
Možná vás napadne, že se pes snaží prosadit nebo vám ukázat, kdo je doma pánem. Hlídání zdrojů ale není otázkou dominance. Pes jednoduše nechce o něco přijít, a podle toho reaguje.
Strach, že o věc přijde
Základní princip je poměrně jednoduchý. Pes má něco, na čem mu záleží, a přiblížení člověka nebo jiného psa vnímá jako možné ohrožení tohoto zdroje. Čím silnější je jeho očekávání, že mu někdo věc vezme, tím větší může mít potřebu ji bránit.
Určitá tendence chránit zdroje má přirozený základ, to ale neznamená, že byste rizikové chování měli přehlížet nebo omlouvat. Pokud pes kvůli jídlu či hračce pravidelně vrčí, vyráží či kouše, je potřeba situaci bezpečně řešit.
Předchozí zkušenosti mohou problém posilovat
Velkou roli může hrát také minulá zkušenost. Pokud psovi opakovaně berete jídlo nebo předměty z tlamy, může se rychle naučit jednoduchou souvislost – příchod člověka znamená, že o svou věc přijde. Právě proto není dobrý nápad psovi misku během jídla brát nebo schválně posouvat. Problém byste tak mohli ještě prohloubit.
Ke hlídání zdrojů se také často uchylují citlivější psi, kteří dříve museli o jídlo, hračky nebo jiné zdroje soupeřit. Taková zkušenost ale rozhodně není jedinou možnou příčinou a u každého psa může být důvod trochu jiný.
Roli může hrát také stres, bolest nebo zdravotní problém
Hlídání zdrojů může zesílit také ve chvíli, kdy je pes celkově ve stresu, necítí se dobře nebo ho něco bolí. V takovém stavu má obvykle menší toleranci vůči nepříjemným situacím a může reagovat ostřeji než obvykle. Pokud se toto chování u psa objeví náhle, je vhodné se pro jistotu poradit s veterinářem.
Co dělat, když pes vrčí u misky nebo si brání hračku?
Když pes začne hlídat jídlo, hračku nebo jiný předmět, nejdůležitější je nedělat zbytečné drama. Cílem není psovi ukázat, kdo má navrch, ale zabránit konfliktu a postupně ho naučit, že vaše přítomnost neznamená, že o své věci přijde.
V danou chvíli psa netrestejte ani s ním o předmět nebojujte
Ať už pes pouze ztuhne, zavrčí nebo začne cenit zuby, nesnažte se mu věc silou vzít. Nesahejte mu do misky, netahejte předmět z tlamy a nekřičte na něj. Stejně tak ho netrestejte za vrčení, protože právě tím vám dává najevo, že je mu situace nepříjemná.
Pokud byste jeho varování ignorovali nebo ho za ně kárali, můžete napětí ještě zvýšit. Pes se navíc může naučit, že jemnější komunikace nefunguje, a příště rovnou přejít k agresivnější reakci.
V rizikové situaci je proto nejlepší zvětšit vzdálenost, dát psovi prostor a zabránit tomu, aby se k němu přibližovali další lidé nebo zvířata. Pokud má něco, co není nebezpečné, často je bezpečnější chvíli počkat, než se pokoušet předmět okamžitě získat zpět.
Zkuste bezpečnou výměnu
Potřebujete-li psovi něco skutečně vzít, mnohem lépe funguje princip „něco za něco“, kdy mu místo přetahování nabídnete něco, co pro něj má ještě vyšší hodnotu.
Pokud například drží v tlamě hračku, můžete mu nabídnout oblíbený pamlsek. Odměnu je ideální hodit kousek stranou, aby se pes od hlídaného předmětu dobrovolně vzdálil. Teprve ve chvíli, kdy je od něj dostatečně daleko a situace je bezpečná, předmět seberte.
Je ale dobré rozlišovat mezi nouzovým řešením a skutečným tréninkem. Když pes venku ukořistí něco potenciálně nebezpečného, výměna vám může pomoci situaci rychle vyřešit. Dlouhodobý nácvik by však měl probíhat v klidu a za kontrolovaných podmínek, ne až ve chvíli, kdy je pes ve stresu.
Učte povel „pusť“
Velkou pomocí může být také povel „pusť“, který je ale potřeba trénovat mimo konfliktní situace. Začněte s předmětem, který pro parťáka nemá příliš vysokou hodnotu, a za jeho dobrovolné puštění mu vždy nabídněte odměnu.
Jakmile princip pochopí, můžete postupně pracovat s atraktivnějšími předměty. Pes se díky pozitivnímu posilování učí, že odevzdání věci neznamená ztrátu, ale naopak přináší něco dobrého. Cílem je dobrovolná spolupráce, ne boj o to, kdo předmět získá.
Jak předcházet hlídání zdrojů v běžném životě?
Vedle tréninku hraje důležitou roli také prevence a správné nastavení pravidel v domácnosti. Čím méně konfliktních situací bude váš chlupáč zažívat, tím snadněji se vám bude na problému pracovat. Jaká pravidla se vyplatí dodržovat?
- Dopřejte mu při jídle klid. Misku umístěte na klidné místo a během krmení ho zbytečně nerušte.
- Neberte mu věci jen proto, abyste ukázali, že můžete. Sahání štěněti do misky nebo její odebírání může vytvořit přesně opačný efekt. Přítomnost člověka by měla v ideálním případě znamenat spíš něco příjemného než ztrátu. U psa bez známek hlídání můžete například při průchodu kolem misky občas přihodit hodnotnější pochoutku.
- Rizikové předměty držte mimo dosah. Pokud váš parťák rád krade ponožky, kapesníky, obaly od jídla nebo jiné lákavé předměty, snažte se mu k nim co nejvíc omezit přístup, alespoň než budete mít problém pod kontrolou.
Co když si pes hlídá zdroje před jiným psem?
Pes nemusí hlídat zdroje před lidmi, ale může je bránit před jiným psem. V domácnosti s více psy pak může vznikat konkurence nejen kolem jídla, ale také hraček, žvýkacích pamlsků, pelíšků nebo lidské pozornosti. Jak v takovém případě předcházet problémovým situacím?
- Zaveďte samostatné krmení.
- Hodnotné žvýkací pamlsky dávejte jen tam, kde od sebe mají psi dostatek prostoru.
- Vytvořte každému psovi vlastní klidové místo k odpočinku.
- Nenechávejte volně povalovat věci, kvůli kterým opakovaně vznikají konflikty.
- Podle potřeby využijte dveře, dětskou zábranu nebo jinou bariéru.
Rozhodně nespoléhejte na to, že si psi vyjasní pravidla sami. Každý konflikt může napětí kolem zdrojů ještě posílit.
Pozor na hlídání zdrojů v domácnosti s dětmi
Kombinace dítěte a psa, který si hlídá zdroje, vyžaduje obzvlášť opatrný přístup. Děti totiž často nedokážou správně přečíst jemné varovné signály a mohou se k psovi nečekaně přiblížit, sáhnout mu do misky, vzít mu kost nebo ho obejmout právě ve chvíli, kdy potřebuje klid.
Proto nestačí dítěti jen vysvětlit, že má psa při jídle nechat na pokoji. Bezpečnost by měla být zajištěná hlavně fyzickým oddělením. Během krmení nebo při žvýkání hodnotného pamlsku by se dítě ke psovi vůbec nemělo dostat.
V žádném případě nezkoušejte dítě zapojovat do tréninku. Riziko kousnutí je tady zbytečně vysoké.
Kdy už hlídání zdrojů řešit s odborníkem?
Mírnější projevy hlídání zdrojů můžete často zvládnout postupným tréninkem. Jsou ale situace, kdy už není bezpečné experimentovat a je lepší přizvat odborníka. Pomoc vyhledejte zejména tehdy, když:
- pes už někoho kousl nebo se o kousnutí pokusil,
- vyráží proti člověku ještě předtím, než se ke zdroji vůbec přiblíží,
- hlídá stále více předmětů, míst nebo lidí,
- se jeho chování rychle zhoršuje,
- jsou v domácnosti děti,
- dochází ke konfliktům mezi psy,
- máte z reakcí svého psa strach,
- se hlídání zdrojů objevilo náhle nebo společně s jinou změnou chování.
V posledním případě začněte návštěvou veterináře, který může vyloučit bolest nebo jiný zdravotní problém. U výraznějšího či agresivního chování se následně obraťte na zkušeného poradce či trenéra.
Každý pes má něco, co považuje za svůj malý poklad. Pro jednoho je to kost, pro druhého oblíbený plyšák nebo vaše stará ponožka. Důležité je, aby pochopil, že se o své poklady nemusí bát. S trochou trpělivosti a správným přístupem můžete boj o kořist proměnit v klidnou a spokojenou spolupráci.
Autor: Kateřina Janíčková
Foto: Unsplash
