„Abychom získali správnou představu o své důležitosti, každý by měl mít psa, který ho bude zbožňovat, a kočku, která ho bude ignorovat.“
Pro nás lidi se pes stal nepostradatelným společníkem. Jeho úloha se ve společnosti změnila. Dříve šlo spíš o ochranu obydlí, stáda nebo pomoc při shánění potravy. Dnes už si život bez jejich společnosti zkrátka neumíme představit. Díky vlastnostem psa a pokračující poválečné urbanizaci se toto zvíře přesunulo ze zahrad do domů a bytů – a naše společné putování se posunulo na další úroveň.
Psi jsou jediným živočichem na světě, který neustále pozoruje lidskou tvář a umí v ní číst. Víme, že lidský obličej je asymetrický – a psychologický výzkum Univerzity v Lincolnu prokázal, že se při setkání s jiným člověkem automaticky zaměřujeme více na jeho pravou polovinu, abychom lépe odhalili citové rozpoložení. A psi dělají totéž. Možná právě proto je terapie psem tak přirozená.
Máme si co říct
Stanley Coren, expert na psí psychologii, říká, že psi v sociálních rozumových schopnostech předčí i naše nejbližší příbuzné – primáty. A to je také jeden z rozdílů mezi nimi a jejich divokými příbuznými vlky. Další kapitolou je štěkot – jako prostředek komunikace nejen mezi psy, ale i s lidmi. Varovný štěkot se jasně liší od úzkostného nebo radostného. Vědec Pongrácz provedl experiment, kdy lidem přehrával různé druhy psího štěkání a nechal je odhadnout situace, v nichž se pes nachází. Posluchači určili situaci správně ve více než 7 případech z 10. Jinými slovy – pes nám opravdu něco říká. A my mu začínáme rozumět.
Co říká věda: jak funguje canisterapie
Odborníci na canisterapii se shodují, že blízký a dlouhodobý kontakt se zvířetem je spojen s řadou příznivých fyziologických, psychických i společenských stavů. Zlepšuje celkové zdraví i psychiku – a tím i kvalitu života. Majitelé zvířat bývají ve srovnání se svými vrstevníky zpravidla v lepší kondici – tělesně i duševně.
Blahodárné účinky psí přítomnosti
Vzájemný kontakt psa a člověka snižuje krevní tlak, srdeční i dechovou frekvenci – často už jen samotnou přítomností zvířete. Hlazení, klid a pravidelný dech psa mají na člověka až překvapivě silný účinek. Cílený kontakt podporuje rekonvalescenci, zlepšuje motorické funkce a slouží jako motivace k pohybu. Při polohování a hlazení psa dochází k uvolnění svalstva i psychickému zklidnění. Lékaři dokonce zaznamenali, že v některých případech bylo možné snížit dávky analgetik, anxiolytik a antidepresiv.
Zajímavá je i souvislost se zdravím dětí – ty, které vyrůstají ve společné domácnosti se zvířaty, mají podle studií nižší riziko alergií, astmatu i lepší imunitu.
Ideální pro seniory
U seniorů probouzí kontakt se psem pozitivní emoce, často i ztracenou chuť k aktivitě. Pes je přítel, ale i motivace. Hladí ho, podávají mu hračky, dávají pamlsky – přitom si trénují jemnou motoriku, koordinaci pohybů i stabilitu. Při návštěvách terapeutů se psem se uvolní atmosféra. Je si o čem povídat. Senioři často vzpomínají na vlastní zvířata a otevírají témata, která by jinak zůstala nevyřčená.
U pacientů s Alzheimerovou chorobou bylo zjištěno, že canisterapie dokáže vyvolat dávno zasuté emocionální vzpomínky. Zlepšuje orientaci, jemně podporuje komunikaci. Pes zde funguje jako katalyzátor – citlivý, ale účinný.
Ne každý pes může být terapeut
Výcvik canisterapie vyžaduje nejen určité povahové rysy psa, ale i dobrou výchovu a socializaci. Zcela klíčový je přístup majitele – psovoda, který psa vede a zároveň mu vytváří bezpečné prostředí. Na plemeni až tak nezáleží, i když senzitivnější bývají pracovní a pastevečtí (např. kolie), lovečtí a sportovní psi (retrívři, setři). Nevhodní jsou psi s negativními zkušenostmi, agresivní, neklidní nebo ti, kteří byli cvičeni pro služební účely, jako je obrana či útok.
Pes vhodný pro terapii by měl být psychicky i fyzicky zdravý, mít přirozený vztah k lidem – včetně těch nemocných nebo handicapovaných. Měl by být dobře socializovaný a tolerantní i k ostatním zvířatům.
Podle statistik je v Česku nejvíce psích terapeutů zastoupeno v těchto plemenech:
- labradorský retrívr (16 %),
- zlatý retrívr (14 %),
- kříženci (10 %),
- border kolie (8 %),
- flat coated retrívři (6 %),
- němečtí ovčáci (4 %) ,
- bernští salašničtí psi (3 %).
(Betlachová, 2015)
Jak canisterapie probíhá?
Každé sezení je jiné. Někdy probíhá v tichu, jindy je aktivní a hravé. Vždy je ale přizpůsobeno konkrétnímu člověku. Může jít o hlazení, polohování, házení míčku, mazlení, společné dýchání nebo jen klidné bytí vedle sebe. Důležitá je důvěra a přirozenost.
Kde všude pomáhá terapie psem
- v domovech pro seniory,
- v nemocnicích a rehabilitačních centrech,
- u dětí s autismem,
- u lidí s duševními poruchami,
- i ve školách a krizových centrech.
V posledních letech se objevuje i ve firemním prostředí nebo při prevenci syndromu vyhoření. A to vše jen díky tomu, že někdo přijde – a na vodítku má chlupatého pomocníka.
A nakonec…
Kdo někdy viděl psa, jak si v klidu lehne k nemocnému dítěti, tomu se canisterapie nemusí vysvětlovat. Psi nás neléčí jen svou přítomností – oni nám připomínají, že svět může být laskavý. Že ticho může být léčivé. A že dotek někdy řekne víc než slova.
Pokud doma máte psa, děkujte za něj každý den. A pokud ne – třeba vám jednou jeden vstoupí do života. Protože právě on může být tím, kdo vás naučí znovu dýchat.
Autor: Jakub Janíček
Podobné články:
