Procházky mají nepochybně první místo na seznamu nejoblíbenějších aktivit našich čtyřnohých parťáků. Pokud ale váš pes tahá na vodítku, tak to pro vás nejspíš neplatí. Nejenže vám tento zlozvyk začne rychle lézt na nervy, ale pokud máte většího psa, může vám způsobit dlouhodobé bolesti rukou a ramene, v krajních případech dokonce zranění.
Psi bohužel instinktivně nevědí, jak se na vodítku chovat. Jako jejich páníčci je to tedy musíte naučit – a zároveň sami sebe odnaučit některá gesta a projevy chování na procházkách, které pro naše čtyřnohé kamarády mohou být matoucí. Níže si představíme jednoduché tipy a techniky, jak naučit psa slušnému chování na vodítku, díky čemuž vás nepříjemným taháním už nebude trápit.
1. Chůze u nohy znamená odměnu
Nikdy nepovažujte dobré chování za samozřejmost. Když se budete soustředit pouze na to, co váš pes dělá špatně, a dobré chování budete ignorovat, pouze vašeho parťáka přimějete vymýšlet nové cesty, jak dosáhnout svého. Nejčastěji půjde o aktivity, za které byste ho rozhodně odměňovat nechtěli.
Psi opakují takové chování, které jim pomůže něco získat, ať už se bude jednat o jídlo, náklonnost nebo prostou pozornost. Abyste tedy vašeho psa přiměli chovat se na procházkách slušně, musíte ho k tomu řádně motivovat. Nejlepší odměnou jsou nepochybně pamlsky, ale v pokročilejších fázích výcviku postačí i pochvala nebo hra.
Na procházkách s sebou proto vždy mějte dostatek pamlsků a nebuďte lakomí, zejména pak v prvotních fázích tréninku. Kdykoli váš parťák půjde poslušně u nohy, odměňte ho nějakou dobrotou. S tím, jak se dovednosti vašeho psa budou zlepšovat, můžete odměňování dobrotami postupně omezovat a nahradit je pochvalou či pohlazením.
Pokud zatím v repertoáru nemáte povel „k noze“, rozhodně byste ho tam měli co nejdříve zařadit. Jedná se totiž o základní povel, který pro vás bude na společných procházkách k nezaplacení. Návod krok za krokem, jak ho vašeho parťáka naučit, jsme pro vás připravili v tomto článku.
2. Když pes tahá na vodítku, nikam se nejde
Důvodem, proč pes tahá na vodítku, je to, že se chce vydat určitým směrem. Když ho tedy necháte jít tam, kam chce, dopřáváte mu přesně to, čeho se snaží dosáhnout – technicky ho tedy odměňujete. A jak jsme uvedli v prvním bodě, psi opakují chování, které jim pomůže něco získat. Pokud jim tedy dovolíme jít, kam nás táhnou, motivujeme je k tomu, aby v tom pokračovali.
Mnohem lepší je zastavit se a počkat, až se k vám pes vrátí, nebo za vodítko alespoň přestane tahat. Jakmile vám pes začne zase věnovat pozornost a vodítko se opět prověsí, můžete pokračovat v chůzi. Ze dobré chování ho také nezapomeňte odměnit.
Zpočátku může trvat poměrně dlouho, než pes tahání vzdá a vydá se zjistit, proč jste se zastavili. Když ale vytrváte a budete takto reagovat opakovaně, postupně pochopí, že tahání ho nikam nedostane, ale poslušná chůze naopak ano. Počítejte však s tím, že zpočátku se takto můžete zastavovat každé dva kroky, a nezapomeňte se proto před každou procházkou obrnit trpělivostí.
3. Čmuchání za slušné chování
Procházky nejsou jenom o tom, aby pes vykonal potřebu a udělal pár kroků na čerstvém vzduchu. Vašemu parťákovi poskytují fyzickou i mentální stimulaci, která je pro něj zdrojem zábavy i způsobem, jak se sebe vybít přebytečnou energii. Když ale celou procházku věnujete pouze tréninku, může být zklamaný nebo dlouhodobě znuděný.
Proto ho kromě pamlsků a pochval za dobré chování odměňujte také chvílemi, kdy se bude moci věnovat svým oblíbeným psím aktivitám. Za každých 10 metrů bez tahání ho například můžete nechat očichat okolní keře nebo pozdravit psího kamaráda z parku, když se při venčení potkají. Tyto bonusové odměny vašeho parťáka jistě přesvědčí, že se mu poslušnost na procházkách opravdu vyplatí.
4. Zvýšené tempo jako prevence tahání
Je poměrně běžné, že lidé na procházkách chodí spíše loudavým tempem, které je zejména pro mladé psy příliš pomalé. Není tedy překvapením, že pes mnohdy tahá na vodítku jednoduše proto, že chce, abyste zrychlili. S výše uvedenými tipy psa naučíte, aby se vašemu tempu přizpůsobil. Pokud vám to ale vaše fyzická kondice dovolí, není od věci sem tam trochu zrychlit, a dopřát tak vašemu čtyřnohému kamarádovi dostatek pohybu.
5. Proaktivita je klíčová
Venkovní svět je pro psy mnohem více vzrušující než prostředí jejich domova. Všude okolo sebe mají spoustu pachů, zvuků a dalších vjemů, které soupeří o jejich pozornost. Chcete-li, aby ji pes věnoval vám a vašim povelům, musíte být stoprocentně přítomní. Pokud telefonujete nebo odepisujete na zprávy, jen těžko bude dělat to, co po něm chcete.
Když se s ním ale během procházky budete snažit průběžně komunikovat, dosáhnete mnohem lepších výsledků. Můžete na vašeho parťáka mluvit, sem tam si pohrát nebo dělat krátké tréninkové přestávky. Díky tomu bude neustále očekávat, s jakou další zábavou či příležitostí získat pár pamlsků přijdete příště.
Proaktivní přístup vám také pomůže předcházet situacím, kdy vám přes cestu přeběhne veverka nebo se potkáte s cizím psem, a váš parťák zapomene na jakákoliv pravidla. Je důležité, abyste si takových vjemů všimli dříve než on. Jedině tak si ho stihnete zavčas vzít stranou a přimět ho, aby svou pozornost fixoval pouze na vás a vaše pokyny, dokud se situace opět neuklidní.
Na závěr je také důležité si říct, jak důležitá je při tréninku důslednost. Když si v některých situacích pes svobodně tahá na vodítku, zatímco v jiných mu to zakazujete, pouze ho to mate a výsledky budou nulové. Pokud tedy zrovna spěcháte například do práce, nechte ho pouze vykonat potřebu a poctivou procházku nechte na později, až budete mít prostor se mu věnovat.
Na druhou stranu venkovní trénink neberte příliš vážně, jinak budete frustrovaní jak vy, tak i váš parťák. Udržujte tréninky jen tak dlouhé, aby vám vydrželo pozitivní naladění a trpělivost. Cílem není urazit co nejdelší vzdálenost, ale vyhnout se tahání, i kdybyste přitom došli jen k sousednímu domu. Věříme, že brzy uvidíte pokroky a vaše společné procházky budou čím dál tím příjemnější a zábavnější.
Autor: Kateřina Janíčková
Foto: DALL·E 3